Cestování musí bolet a musí být nepohodlné. Jedině tak si zapamatujete každé místo, které navštívíte a každý okamžik, který zažijete!
Jedním slovem – bláznivý. Kdyby mi někdo před pár lety řekl, že se budu živit cestováním, asi bych se mu vysmál a poklepal si na čelo. A přesto – děje se to!
V roce 2024 jsem navštívil 20 zemí. Některé poprvé, jiné už poněkolikáté. Každá cesta ale byla jedinečná a užil jsem si ji naplno. Miluju to dobrodružství, poznávání nových míst a lidí, miluju ten pocit svobody – když si můžu s čistým svědomím říct, že svůj život opravdu žiju. Nejen přežívám a neodpočítávám dny do konce.
Že je Írán mou druhou domovinou, kterou jsme si zamiloval nejenom kvůli překrásným památkám, ale hlavně díky úžasným lidem, to je neměnný fakt. A nic na tom nezmění ani ti, kteří mě od podzimní cesty do této úžasné země odrazovali. A popravdě, i já jsem se na chvilku nechal zmást médii a když nám pár dní před odletem zrušili letenky, zapochyboval jsem, zda se tam mám vydat nebo ne.
Nakonec se letenky vyřešili a já si tři dny před plánovaným odletem na 100% se všemi účastníky potvrdil, že JEDEME a nic nás nezastaví A zpětně musím říct, že DÍKY BOHU, že jsme se nenechali zastavit!
Loňské léto jsem měl opět tu čest provázet skupinku nadšenců po hornatém Kyrgyzstánu. Tentokrát jsme v sedle koní strávili čtrnáct dní! Pro mě jako kluka z paneláku je to vážně splněný sen pokaždé, když se do Kyrgyzstánu vydám.
Těžko se to popisuje. Na koni zkrátka zažíváte tu největší volnost, jakou můžete mít.
I letošní rok jsem připravil expedici do tajemné Saudské Arábie, na kterou se ke mně přidalo deset odvážlivců. Proč odvážlivců? Protože Saudi rozhodně není země, kam by se jezdilo každý den, a i když je to z mnoho pohledu nejbezpečnější země světa, stále se nějakým způsobem o ní traduje spousta mýtů a polopravd nebo úplných nesmyslů, kterým spousta lidí věří.
O tuto mou expedici je ale velký zájem a někdy bývá problém vybrat jen deset lidí, zájemců je mnohem více. Tentokrát byla skupina poskládána ze sedmi žen a tří mužů, kteří se rozhodli na dva týdny svěřit do mých rukou a vydali se poznat pouštní království, kde se nacházejí dvě nejsvatější místa islámu.
Toto se ani nedá nazývat prací, je to zkrátka sen, který si žiji a je to hlavně díky lidem, kteří se mnou na cesty jezdí. O této skupině, která se se mnou vydala prozkoumat Arménii a Gruzii to platí dvojnásob! Jsou už skoro jako rodina, protože někteří se mnou byli dvakrát, někteří třikrát, a někdo už třeba po páté! Nejsou to pro mě klienti, ale spíše přátelé, pro které mě baví vymýšlet výlety a ukazovat jim svět.
Původně jsme se měli toulat po Libanonu, ale politická situace tomu chtěla jinak a letenky nám byly zrušeny. Měl jsem tedy cca 10 dní před odletem před sebou docela náročný úkol. Vymyslet, kam skupinu deseti lidí vezmu, aby tam nebyly úplně drahé letenky, aby tam bylo hodně co vidět a nemuseli jsme zařizovat víza. Volba nakonec padla na dva státy pod Kavkazem – Arménii a Gruzii.
Pokaždé, když cestuji, tak se něco děje. Sám to vlastně nechápu. I ta zdánlivě nejnudnější cesta s sebou vždy přinese nějaké dobrodružství nebo nějaké zajímavé setkání. Proto si vlastně každou cestu tak užívám. Můžete plánovat sebevíc, ale bez plánu to má prostě větší grády, je to větší dobrodružství a vždy je z toho zajímavé setkání.
Nejinak tomu bylo i při mé poslední cestě do Makedonie.
V červnu 2024 jsem se vydal se skupinou na cestu do střední Asie, do míst, která považuji za totální srdcovou záležitost a na která se vždy rád vracím. I v letošním roce se sem se mnou vydala skupina odvážlivců, kteří se nezalekli všech nástrah, které jsem si pro ně přichystal!
Keňa je mojí navštívenou zemí číslo 97 a snad nikde jinde na světě se necítím tak oškubáván jako tady.
Být bílý tady znamená, že za vámi během každého dne příjde asi 1000 lidí a neustále po vás chtějí nějaké peníze. Těžko se to popisuje, ale místní jsou asi vážně vychováváni v tom, že jako běloch máte neomezené finance a tak musíte každému něco dát, za vše platit 100x více než ostatní a to především za absolutně nesmyslné služby. Nebo prostě jen tak, že si vedle vás někdo sedne. Za to byste mu měli platit.
Naštěstí si z toho umím udělat srandu a jelikož tu umí každý černoch anglicky, dá se s nimi snadno domluvit.
Přecházení hranic mezi státy je pro mě na cestování možná to nevzrušující. Nikdy nevíte, co vás čeká na druhé straně čím divočejší hranice, tím více si to užívám. A přiznám se, že hranice mezi Mauretánií a Senegalem rozhodně byla jednou z těch nej, kterou jsem mohl v životě přejít. My, obyvatelé Evropy, jsme již zapomenuli, jaké to je přecházet ze státu do státu a projít si vší tou byrokracií a čekáním atd. Z hlavy si teď vybavím dva asi nejnáročnější přechody hranic, které jsem v životě zažil. Tím prvním byl přechod z Kyrgyzstánu do Číny, kdy mě čínští celníci podrobili osmi hodinám výslechu. Druhý, velmi náročný přechod, byl mezi Irákem a Tureckem, kdy jsme dvacet šest hodin čekali, až budeme moci opustit pásmo nikoho.
Posledních únorových 14 dní jsem trávil v té nejkrásnější zemi světa a i když média opět chrlí zprávy všeho druhu, faktem je, že v Íránu je život naprosto normální a bezpečný. Není snad člověka, co by se na vás neusmál nebo nepopřál hezký den nebo vás nevítal v jeho zemi roztomilým "Welcome to Iran Mister/Madam."
Opět se ke mě přidalo deset odvážlivců, kteří se nezalekli toho, co se jim snažilo vnutit okolí, a na vlastní oči se vydali probádat Persii.
Jestliže jsem si myslel, že mě na cestách již nic moc nepřekvapí, tak jsem byl na velkém omylu. Mauretánii a vůbec celou mou narozeninovou cestu po Africe, považuji za asi největší dobrodružství, co jsem v životě zažil. Může za to hned několik věcí. Naprostá odlehlost regionu, má totální nepřipravenost a zároveň neustálá touha zažít něco nového.
Když toto všechno smícháte, vytvoří se vám výlet, na který asi nikdy nezapomenete!
V únoru 2024 jsem byl pozván do Bratislavy na festival Cestou Necestou. Vůbec jsem nevěděl co od toho čekat, ale bylo to naprosto úžasné.
Plný sál lidí všeho věku, nebylo jediné volné místo, diváci se bavili a skvěle reagovali a mnoho z nich mi po přednášce přišlo osobně poděkovat nebo si koupit knížku.
Trochu jsem se bál toho jak mě přijmou, přeci jen kluk z Pardubic si přijede něco povídat do Bratislavy, ale přijetí bylo naprosto úžasné.
DĚKUJI MOC BRATISLAVO!
I když cestuji poměrně často, jen v loňském roce jsem byl více jak jedenáct měsíců mimo ČR a navštívil sedmnáct států, tak nějak mi začalo chybět dobrodružství, které by mělo reálné cestování přinášet. Vnitřně jsem cítil, že potřebuji trip, na kterém si sáhnu na dno jak psychicky, tak fyzicky, kdy budu opět ztracen kdesi mimo mapu v místech, o kterých si plno lidí myslí, že jsou nebezpečná. No a kdy jindy vyrazit do míst, kde jsem ještě nikdy nebyl a která slibovala pořádné dobrodružství než ve chvíli, kdy slavím životní jubileum čtyřicátých narozenin?
Je druhá půlka ledna a já si večer projíždím letenky kamkoliv do světa s odletem z Vídně. Druhý den bych chtěl totiž odlétat, ale nevím kam. Evropa to určitě nebude! Na Indii nemám moc času, na jižní Ameriku už vůbec ne. Ať to tak nevypadá, díky moderním technologiím je zkrátka Afrika neuvěřitelně blízko, a proto mě zaujme letenka do marockého Agadiru. Ne ani tak samotné místo příletu, ale jeho poloha.
Nedávno jsem byl hostem podcastu SVĚTOVÍ, kde jsme si povídali především o mém cestování po Saudské Arábii.
Musím říct, že jsme si příjemně popovídali a doufám, že jsem nabídl zase jiný pohled na Saudskou Arábii potažmo na islám.
Co vy si myslíte? Dejte mi vědět.
Přeji příjemný poslech.
Na konci roku 2023 jsem byl pozván do studia pořadu Outdoor Films, který se vysílá na televizi Noe, na rozhovor, kde jsme společně prozkoumávali krásy Kurdistánu, tajemství Kambodže, exotiku Vietnamu, poklady Laosu a neuvěřitelnou atmosféru Thajska.
Nemůžu se dočkat, až s vámi podělím o mé dobrodružství, příběhy a tipy, které jsem sbíral na svých cestách. Připojte se ke mně a společně objevíme nezapomenutelná místa a fascinující kultury!
Pořad si můžete pustit v tomto odkazu!
Když jsem v půlce prosince přemýšlel, co budu dělat na Vánoce, ani ve snu by mě nenapadlo, jak se může můj plán změnit doslova ze dne na den. Seděl jsem doma, když v tom zazvonil telefon od organizátora festivalu Kolem světa, který udržuje přátelské vztahy s organizátory jednoho z největších cestovatelských festivalů světa v Dubaji, a právě mi sdělil, že mě do Dubaje doporučil jako hosta!
O pár hodin později mi volal jeden ze členů organizačního výboru Emirates Travel Festivalu a chtěl, abych mu naposílal co nejvíce materiálů o svých cestách. Trvalo to několik dní, než organizátoři vše probrali a pak znovu zavolali: „Rádi bychom tě pozvali do Dubaje, aby si nám povídal o svých cestách,“ bylo jejich sdělení, kterému jsem původně nemohl uvěřit!
Rok 2023 se nesmazatelně zapsal do mého života, protože se stalo tolik věcí a navštívil jsem tolik zemí, že se pravděpodobně stal tím nejrušnějším rokem vůbec. Za všechno dobré i zlé, co se v roce 2023 stalo jsem neuvěřitelně vděčný, protože se opět ukázalo, že se můžete snažit, jak chcete, ale osud si vás stejně navede tam kam sám chce!
I v roce 2023 jsem se rozhodl uspořádat pro agenturu Zirhamia expedici do překrásné Persie, a to i přesto, že nás od toho všichni odrazovali. Írán je ale krásná a bezpečná země s úžasnými lidmi. Každý den nás někdo několikrát denně vítal větou WELCOME TO IRAN a s nekonečným úsměvem na tváři zval zdarma na něco dobrého nebo jen tak na pokec.
Moje vůbec první expedice do Saudské Arábie, kterou jsem připravil pro agenturu Zirhamia, začala ve velkém stylu. Jako první jsme navštívili moderní hlavní město Rijád. Od prvních chvil jsme se nestačili divit, jak jsou Arabové pohostinní a přátelští. Saudská Arábie je neuvěřitelně rozmanitá země, která nabízí plno přírodních a historických krás a my jsme po najetí více jak 5500 kilometrů poznali její velkou část.
Když jsem v lednu 2023 projížděl střední a jihovýchodní Turecko, říkal jsem si, že by to mohl být docela zajímavý výlet i pro ostatní, nejenom pro mě. Připravil jsem si tedy pár základních míst a vše hodil na web a na sociální sítě a nestačil se divit. Během jednoho dne se přihlásilo přes dvacet lidí (bohužel nešlo vzít všechny). No a tak jsem nakonec sestavil výlet pro 12 lidí (11 ŽEN a jeden muž), kteří se se mnou na vlastní kůži vydali poznat, že Turecko není jen Istanbul nebo riviéra s drahými hotely.
