EXPEDICE SOKOTRA – aneb splněný sen na zapomenutém ostrově (část 1.)

Kdysi dávno jsem narazil na pár fotek ostrova, jehož jméno mi tehdy nic neříkalo. Jen zvláštní tvar na mapě a pár snímků, které ve mně zůstaly. Až dnes si uvědomuji, jak moc je ten ostrov pořád skrytý před světem. Každý den mi dochází, že většina lidí o Sokotře nikdy neslyšela, stejně jako často ani netuší, kde leží Jemen, pod který tenhle maličký kousek země patří. Ostrov ztracený mezi Arabským mořem a Indickým oceánem… a přesto tak silně přítomný v mém srdci.

OPERACE V JEMENU — aneb jak jsem si nechal řezat nohu žiletkou, protože proč ne!

Cestování by mělo být o zážitcích. A já jsem si řekl, že když už zážitky, tak pořádné. Takové, které vám život nejen připomene, ale rovnou vám ho probodne skrz botu. Doslova!

Vyrazil jsem na Sokotru, ostrov, kde čas přestal existovat, wifi je sprosté slovo a kozy tu mají větší sebevědomí než pražští taxikáři. A jako správný průvodce, který jde všude „s lidma“, jsem šel… no, všude. Do hor, do vesnic, do míst, kam ani Bůh nechodí bez průvodce.

A taky jsem šel do palmového háje, kde jsem se elegantně sklouzl po palmovém listu, jako kdybych trénoval na krasobruslení v kategorii „pád století“, a něco se mi zabodlo do nohy. Přes botu. Kousek od paty. A já si říkám: „Hm, to nic nebude.“

ZEMĚ ČÍSLO 100 - JEMEN

Nikdy asi nebudu patřit mezi cestovatelské celebrity. Nebudu lézt na osmitisícovky, potápět se k vrakům na dně oceánů ani překonávat pouště pěšky (i když pár jich už vlastně za sebou mám). Jsem prostě jen obyčejný chlap, který si plní sny. A právě to je podle mě to nejdůležitější! Jedním z těch snů je navštívit všechny země světa. A po poslední cestě do Jemenu jsem tomu zase o krok blíž.

Navštívil jsem totiž stou zemi!

NEJVĚTŠÍ SVÁTEK JEZÍDŮ - Svátek shromáždění

Dnes se podíváme na náboženství, které vzniklo přibližně v 7. až 8. století n. l. v regionu severního Iráku, ale přesto o něm skoro nikdo nic neví. Podíváme se na sever Iráku do údolí zvané Lalish, což je nejsvatější místo všech Jezídů.

Byl jsem v Lalishu už po několikáté. A pokaždé, když projdu bosý po kamenných schodech vedoucích k jejich svatému chrámu, mám pocit, že se dotýkám něčeho čistého a hluboce lidského.

JAKÁ JE SITUACE V ÍRÁNU?

Psaní těchto slov je pro mě nesmírně těžké. Upřímně, nikdy by mě nenapadlo, že něco takového budu muset vůbec napsat. PŘINÁŠÍM VÁM PŘÍBĚHY NĚKTERÝCH MÝCH KAMARÁDŮ, KTERÉ VLASTNĚ POVAŽUJI ZA RODINU. Jejich provinění je, že pochází z Íránu. A přiznám se, že jen při psaní těch příběhů mám opět slzy v očích. Je to totiž vážně hodně osobní.

ČELOVKA/SVÍTILNA NA CESTY

Nedávno jsem měl přednášku o svých dobrodružných výpravách, na kterých prozkoumávám opuštěná místa. Není to jen Česko, ale navštívil jsem i hodně opuštěných míst třeba v Německu, Kuvajtu nebo třeba v zemích bývalého Sovětského svazu. Tak trochu jsem si na přednášce posteskl, že mi zkrátka klasické konvenční čelovky na takové průzkumy nestačí. To platí i o cestách do hor ve střední Asii a na dalších místech.

Po přednášce za mnou přišel zástupce společnosti Kronium, která je výhradním distributorem prémiových svítilen a čelovek Fenix do ČR a SR. Slovo dalo slovo domluvili jsme se, že se zastavím na jejich prodejně podívat se, jak by mi mohli na mých cestách pomoci.

Jaký byl rok 2024?

Jedním slovem – bláznivý. Kdyby mi někdo před pár lety řekl, že se budu živit cestováním, asi bych se mu vysmál a poklepal si na čelo. A přesto – děje se to!

V roce 2024 jsem navštívil 20 zemí. Některé poprvé, jiné už poněkolikáté. Každá cesta ale byla jedinečná a užil jsem si ji naplno. Miluju to dobrodružství, poznávání nových míst a lidí, miluju ten pocit svobody – když si můžu s čistým svědomím říct, že svůj život opravdu žiju. Nejen přežívám a neodpočítávám dny do konce.

EXPEDICE ÍRÁN - PODZIM 2024

Že je Írán mou druhou domovinou, kterou jsme si zamiloval nejenom kvůli překrásným památkám, ale hlavně díky úžasným lidem, to je neměnný fakt. A nic na tom nezmění ani ti, kteří mě od podzimní cesty do této úžasné země odrazovali. A popravdě, i já jsem se na chvilku nechal zmást médii a když nám pár dní před odletem zrušili letenky, zapochyboval jsem, zda se tam mám vydat nebo ne.

Nakonec se letenky vyřešili a já si tři dny před plánovaným odletem na 100% se všemi účastníky potvrdil, že JEDEME a nic nás nezastaví A zpětně musím říct, že DÍKY BOHU, že jsme se nenechali zastavit!

ČTRNÁCT DNÍ KYRGYZSTÁNEM NA KONÍCH - léto 2024

Loňské léto jsem měl opět tu čest provázet skupinku nadšenců po hornatém Kyrgyzstánu. Tentokrát jsme v sedle koní strávili čtrnáct dní! Pro mě jako kluka z paneláku je to vážně splněný sen pokaždé, když se do Kyrgyzstánu vydám.

Těžko se to popisuje. Na koni zkrátka zažíváte tu největší volnost, jakou můžete mít.

EXPEDICE SAUDSKÁ ARÁBIE 2024

I letošní rok jsem připravil expedici do tajemné Saudské Arábie, na kterou se ke mně přidalo deset odvážlivců. Proč odvážlivců? Protože Saudi rozhodně není země, kam by se jezdilo každý den, a i když je to z mnoho pohledu nejbezpečnější země světa, stále se nějakým způsobem o ní traduje spousta mýtů a polopravd nebo úplných nesmyslů, kterým spousta lidí věří.

O tuto mou expedici je ale velký zájem a někdy bývá problém vybrat jen deset lidí, zájemců je mnohem více. Tentokrát byla skupina poskládána ze sedmi žen a tří mužů, kteří se rozhodli na dva týdny svěřit do mých rukou a vydali se poznat pouštní království, kde se nacházejí dvě nejsvatější místa islámu.

EXPEDICE DO ARMÉNIE A GRUZIE – aneb když je práce tvůj koníček!

Toto se ani nedá nazývat prací, je to zkrátka sen, který si žiji a je to hlavně díky lidem, kteří se mnou na cesty jezdí. O této skupině, která se se mnou vydala prozkoumat Arménii a Gruzii to platí dvojnásob! Jsou už skoro jako rodina, protože někteří se mnou byli dvakrát, někteří třikrát, a někdo už třeba po páté! Nejsou to pro mě klienti, ale spíše přátelé, pro které mě baví vymýšlet výlety a ukazovat jim svět.

Původně jsme se měli toulat po Libanonu, ale politická situace tomu chtěla jinak a letenky nám byly zrušeny. Měl jsem tedy cca 10 dní před odletem před sebou docela náročný úkol. Vymyslet, kam skupinu deseti lidí vezmu, aby tam nebyly úplně drahé letenky, aby tam bylo hodně co vidět a nemuseli jsme zařizovat víza. Volba nakonec padla na dva státy pod Kavkazem – Arménii a Gruzii.

PŘÍBĚH Z MAKEDONSKÝCH HOR

Pokaždé, když cestuji, tak se něco děje. Sám to vlastně nechápu. I ta zdánlivě nejnudnější cesta s sebou vždy přinese nějaké dobrodružství nebo nějaké zajímavé setkání. Proto si vlastně každou cestu tak užívám. Můžete plánovat sebevíc, ale bez plánu to má prostě větší grády, je to větší dobrodružství a vždy je z toho zajímavé setkání.

Nejinak tomu bylo i při mé poslední cestě do Makedonie.

Expedice po Hedvábné stezce - 4000 kilometrů po střední Asii

V červnu 2024 jsem se vydal se skupinou na cestu do střední Asie, do míst, která považuji za totální srdcovou záležitost a na která se vždy rád vracím. I v letošním roce se sem se mnou vydala skupina odvážlivců, kteří se nezalekli všech nástrah, které jsem si pro ně přichystal!

KEŇA aneb chodící pokladnička v Africe

Keňa je mojí navštívenou zemí číslo 97 a snad nikde jinde na světě se necítím tak oškubáván jako tady.

Být bílý tady znamená, že za vámi během každého dne příjde asi 1000 lidí a neustále po vás chtějí nějaké peníze. Těžko se to popisuje, ale místní jsou asi vážně vychováváni v tom, že jako běloch máte neomezené finance a tak musíte každému něco dát, za vše platit 100x více než ostatní a to především za absolutně nesmyslné služby. Nebo prostě jen tak, že si vedle vás někdo sedne. Za to byste mu měli platit.

Naštěstí si z toho umím udělat srandu a jelikož tu umí každý černoch anglicky, dá se s nimi snadno domluvit.

ZTRACEN V ZÁPADNÍ SAHAŘE - část 3. (přechod hranice mezi Mauretánií a Senegalem)

Přecházení hranic mezi státy je pro mě na cestování možná to nevzrušující. Nikdy nevíte, co vás čeká na druhé straně čím divočejší hranice, tím více si to užívám. A přiznám se, že hranice mezi Mauretánií a Senegalem rozhodně byla jednou z těch nej, kterou jsem mohl v životě přejít. My, obyvatelé Evropy, jsme již zapomenuli, jaké to je přecházet ze státu do státu a projít si vší tou byrokracií a čekáním atd. Z hlavy si teď vybavím dva asi nejnáročnější přechody hranic, které jsem v životě zažil. Tím prvním byl přechod z Kyrgyzstánu do Číny, kdy mě čínští celníci podrobili osmi hodinám výslechu. Druhý, velmi náročný přechod, byl mezi Irákem a Tureckem, kdy jsme dvacet šest hodin čekali, až budeme moci opustit pásmo nikoho.

EXPEDICE DO ÍRÁNU - ÚNOR 2024

Posledních únorových 14 dní jsem trávil v té nejkrásnější zemi světa a i když média opět chrlí zprávy všeho druhu, faktem je, že v Íránu je život naprosto normální a bezpečný. Není snad člověka, co by se na vás neusmál nebo nepopřál hezký den nebo vás nevítal v jeho zemi roztomilým "Welcome to Iran Mister/Madam."

Opět se ke mě přidalo deset odvážlivců, kteří se nezalekli toho, co se jim snažilo vnutit okolí, a na vlastní oči se vydali probádat Persii.

ZTRACEN V ZÁPADNÍ SAHAŘE – část 2. (Mauritánie)

Jestliže jsem si myslel, že mě na cestách již nic moc nepřekvapí, tak jsem byl na velkém omylu. Mauretánii a vůbec celou mou narozeninovou cestu po Africe, považuji za asi největší dobrodružství, co jsem v životě zažil. Může za to hned několik věcí. Naprostá odlehlost regionu, má totální nepřipravenost a zároveň neustálá touha zažít něco nového.

Když toto všechno smícháte, vytvoří se vám výlet, na který asi nikdy nezapomenete!

WOW BRATISLAVA!

V únoru 2024 jsem byl pozván do Bratislavy na festival Cestou Necestou. Vůbec jsem nevěděl co od toho čekat, ale bylo to naprosto úžasné.

Plný sál lidí všeho věku, nebylo jediné volné místo, diváci se bavili a skvěle reagovali a mnoho z nich mi po přednášce přišlo osobně poděkovat nebo si koupit knížku.

Trochu jsem se bál toho jak mě přijmou, přeci jen kluk z Pardubic si přijede něco povídat do Bratislavy, ale přijetí bylo naprosto úžasné.

DĚKUJI MOC BRATISLAVO!

ZTRACEN V ZÁPADNÍ SAHAŘE – část 1.

I když cestuji poměrně často, jen v loňském roce jsem byl více jak jedenáct měsíců mimo ČR a navštívil sedmnáct států, tak nějak mi začalo chybět dobrodružství, které by mělo reálné cestování přinášet. Vnitřně jsem cítil, že potřebuji trip, na kterém si sáhnu na dno jak psychicky, tak fyzicky, kdy budu opět ztracen kdesi mimo mapu v místech, o kterých si plno lidí myslí, že jsou nebezpečná. No a kdy jindy vyrazit do míst, kde jsem ještě nikdy nebyl a která slibovala pořádné dobrodružství než ve chvíli, kdy slavím životní jubileum čtyřicátých narozenin?

Je druhá půlka ledna a já si večer projíždím letenky kamkoliv do světa s odletem z Vídně. Druhý den bych chtěl totiž odlétat, ale nevím kam. Evropa to určitě nebude! Na Indii nemám moc času, na jižní Ameriku už vůbec ne. Ať to tak nevypadá, díky moderním technologiím je zkrátka Afrika neuvěřitelně blízko, a proto mě zaujme letenka do marockého Agadiru. Ne ani tak samotné místo příletu, ale jeho poloha.

HOST V PODCASTU SVĚTOVÍ - Saudská Arábie

Nedávno jsem byl hostem podcastu SVĚTOVÍ, kde jsme si povídali především o mém cestování po Saudské Arábii.

Musím říct, že jsme si příjemně popovídali a doufám, že jsem nabídl zase jiný pohled na Saudskou Arábii potažmo na islám.

Co vy si myslíte? Dejte mi vědět.

Přeji příjemný poslech.