Expedice po Hedvábné stezce - 4000 kilometrů po střední Asii
V červnu 2024 jsem se vydal se skupinou na cestu do střední Asie, do míst, která považuji za totální srdcovou záležitost a na která se vždy rád vracím. I v letošním roce se sem se mnou vydala skupina odvážlivců, kteří se nezalekli všech nástrah, které jsem si pro ně přichystal!
Cestu jsme začali v hlavním městě Uzbekistánu - Taškentu. Musím se přiznat, že to město se doslova mění před očima. Stejně tak, jako celý Uzbekistán. Země neuvěřitelně modernizuje. Netýká se to pouze staveb, kdy za posledních několik let vyrostlo v Taškentu bezpočet administrativních a bankovních budov, ale třeba i vozového parku. Ve velkých městech byste již jen s těží hledali stará socialistická auta nebo stará auta dovezená z Evropy. Trh zde ovládla Čína a ty nejmodernější čínské vozy od automobilek jako Cherry, Build Your Dreams, Haval nebo třeba od Chevroletu, který má v Uzbekistánu továrnu, naleznete naprosto všude. A nutno poznamenat, že ta auta jsou krásná a moderní!
Uzbekistan také investuje do turistické infrastruktury, všechny významné památky prošly v nedávnu rekonstrukcí a vy tak můžete na vlastní oči a doteky obdivovat umění starodávných mistrů. První týden naší cesty jsme ale trávili v Tádžikistánu a ve zdejších horách na hranici s Uzbekistánem. Pro našince je to těžké pochopit, ale stále existují místa, kde doslova nikoho nepotkáte několik dní a museli jsme se tak spoléhat opravdu jen na sebe. S těžkou výbavou, kterou jsme si nesli, jsme přešli kolem krásných jezer ve Fánských horách a nejednou jsme si sáhli na dno fyzických sil. Odměnou nám ale bylo naprosto úžasné počasí a hlavně výhledy na zasněžené okolní hory a tyrkysová jezera!
Život v horách je prostý a náročný, to ale místním, zdá se, moc nevadí a každý, koho jsme potkali, nás vždy vítal s úsměvem, vlídným slovem a něčím málo k snědku. Je vlastně až překvapující, jak jsou Tádžici přátelští a jak by se pro cizince obětovali.
Po horách následoval přesun opět do Uzbekistánu, kde jsme poznali skvosty středoasijské Architektury ve městech Samarkand, Buchara a Chiva. Hlavně takový Samarkand je doslova synonymem pojmu Hedvábná stezka a město všem naprosto učarovalo.
Na jeden den jsme se také ztratili v rozpálené poušti autonomní oblasti Karakalpakstán odkud jsme se vlakem zvaným Silk Road Orient Express přesunuli směr Kyrgyzstán.
Říká se, že nejkrásnější pohled na svět je ze hřbetu koně a mohu-li mluvit za všechny, v podhůří Pamíru, třetího nejvyššího pohoří světa, to platí dvojnásob. Takové výhledy jako tady, kdy máte sedmitisícové vrcholky hor doslova na dlani, se opravdu jen tak nevidí. Po sesednutí z koní jsme noci trávili u místních pastevců a spali a jedli v jurtách, kde pro nás vždy byla přichystána naprosto úžasná hostina!
Expedice po Hedvábné stezce, kterou jsem vymyslel a připravuji pro agenturu Zirhamia, je dle mého jednou z nejnáročnějších, ale také nejzajímavějších cest, kterou můžete zažít. Prošli jsme na ní pěšky hory, historická města a poznali život v sedle koně. Tři země a bezmála 4000 kilometrů přes Tádžikistán, Uzbekistán a Kyrgyzstán.
POJEDETE PŘÍŠTĚ SE MNOU?
