Můj rok 2017 - část 1.
Rok 2017 byl pro mě, co se cestování týká, velmi zajímavý. Celkem jsem navštívil 19 zemí z toho 9 bylo úplně poprvé. Jako DJ jsem vystupoval v Bulharsku, Německu, Izraeli, Chorvatsku nebo v Itálii a celkem jsem jako DJ odehrál 218 akcí.
Pojďme si trošku shrnout můj cestovatelský rok 2017. Mým cílem bylo, navštívit každý měsíc alespoň jednu zemi, kde jsem před tím ještě nikdy nebyl. Přeci jen, život je krátký a států je hodně 🙂
V lednu jsem si zaskočil do Anglie. Sice jsem tam několik let žil, ale vždy jsem se dostal pouze do velkých měst. Tentokráte jsem chtěl poznat i venkov. Navštívil jsem studentské město Cambridge, historické městečko Ely s katedrálou z roku 1083, pobřežní město Cromer, Norwich, Framlingham Castle a Orford Castle. Měl jsem tak možnost poznat úplně jinou Anglii plnou krásných malých vesniček, milých lidí a bez imigrantů.
Na únor se nám podařilo získat levné letenky do Panamy. Když říkám levné, myslím tím cca 6500,- Kč za zpáteční letenku, což je cena, která se neodmítá. Normální cena se totiž pohybuje kolem 18ti tisíc. Byla to moje první cesta do Latinské Ameriky, pokud nepočítám Portoriko, které je ale nezačleněné území USA, takže to pravé "Latino" na mě čekalo až v Panamě.
Byl jsem překvapen hlavním městem, kde jsem si připadal jako v Dubaji nebo jiné blízkovýchodní metropoli. Díky panamskému průplavu, který se nachází jen několik kilometrů od Panam City, je Panama velmi bohatou zemí. Svá sídla tu mají velké světové banky a společnosti a v hlavním městě je to skutečně znát, hlavně na cenách. Největším problémem pak pro mě byla jazyková bariéra, protože anglicky umí opravdu jen jeden člověk ze sta, a to ještě velmi špatně. Bez španělštiny jste úplně ztracení.
Z Panama city jsme se vydali do karibské části Bocas del Toro, tam oslavili moje narozeniny, zadováděli několik dní ve vlnách a odpočali si po tom shonu v hlavním městě. Následoval přesun do hornaté oblasti Boquete a návštěva místních kávových plantáží a celý trip jsme zakončili v historickém městečku Portobelo, kde jsou staré pevnosti a odkud se vozilo stříbro do Evropy. Osobně jsem se do Latinské Ameriky zamiloval, zaprvé mě baví v zimě být v teple, za druhé je to místní pohoda, kdy se nikdo za ničím nehoní, ze všech reproduktorů se neustále line reggaeton a jiné latinské rytmy a člověk se tam prostě cítí více v pohodě. To jsem ještě ale netušil, že se v roce 2017 podívám ještě na Kubu a do Dominikánské republiky.
Na březen jsem si naplánoval další zajímavý výlet, tentokrát na Kypr. Ten je rozdělený mezi severní, tureckou část, a jižní "řeckou" evropskou část. Má také jednu neobvyklost a tou je jediné rozdělené hlavní město na světě, Nikósie. Jako fanoušek URBEXu jsem si tady opravdu přišel na své, protože podél tzv. Green line, kterou je celý ostrov rozdělen a kterou hlídají vojáci OSN, naleznete mnoho opuštěných vesniček, kostelů atd. Bohužel je tam ale také hodně míst, kam vás vojáci nepustí. Nicméně březen se ukázal jako ideální čas na návštěvu, vše krásně kvetlo, zelenalo se a nebyli tam žádní turisté. Pomyslnou třešničkou na dortíku bylo město Varosha, které dříve bylo výkladní skříní Kypru, ale po okupaci v roce 1974 je opuštěné.
V dubnu jsem vyrazil s mamkou na jih Španělska. Byl to můj vánoční dárek pro ni. Projeli jsme známá velká města jako Malaga, Sevilla nebo Tarifa, ale hlavně si užívali krásný venkov a vesničky a městečka, která v Andalusii rozhodně nesmíte vynechat. Rozhodně nejhezčí bylo městečko Ronda rozkládající se na skalní plošině nad řekou a které spojuje cca 200 metrů vysoký most. A abych se držel svého plánu, navštívit každý měsíc alespoň jeden stát, kde jsem před tím nebyl, zajeli jsme si na půl dne na Giblartar. Tento malý stát se mi skutečně líbil, protože tu panuje taková středomořská pohoda, ale mluví se tu anglicky a celkově si tu připadáte jako v Anglii.
V květnu na mě čekaly dva URBEX výlety. První byl s kamarády DJi do Berlína, který, díky své minulosti a rozdělení na východ a západ, má hodně co nabídnout milovníkům opuštěných míst. Naplánoval jsme tedy jednodenní výlet, který zahrnoval návštěvu opuštěného města, letiště, továrny, odposlouchávací stanice a v neposlední řadě proslulé nemocnice, kde se léčil i Hitler. Kluci byli na něčem takovém poprvé a myslím, že to byl den plný adrenalinu, hlavně noční prolézání opuštěné nemocnice. Můžu vám zaručit, že ani ten nejvíc nejbláznivější a nejstrašidelnější horor se nevyrovná tomu, když vlezete do opuštěné nemocnice a jediné co slyšíte je, jak se vítr prohání místnostmi a po chodbách a objevujete, co jednotlivé místnosti skrývají. Člověku jede představivost na milion procent a vidíte i věci, které tam samozřejmě nejsou, ale váš mozek si je prostě představuje (zvuky, postavy, příběhy).
Druhý URBEX trip jsem podnikl do Bulharska. Nejenom, že je Bulharsko další zemí, kde jsem ještě nebyl, ale také je to země plná komunistických památníků a opuštěných míst. Samozřejmě jsem navštívil klasická turistická místa jako kláštery Rilski monastir nebo Rozhen Monastery. Nechyběla velká města jako Sofia, Varna nebo Burgas. Ovšem tím hlavním, proč jsem do Bulharska jel, byl proslulý BUZLUDZHA MONUMENT. Po Černobylu asi nejikoničtější URBEX místo je prostě skvost uprostřed hor. Dostat se do této budovy, která leží uprostřed hor a připomíná kosmickou loď, není jednoduché. Všechny vchody a okna jsou zamřížovaná a zalitá betonem. Do Buzludzhy se tak leze kanálem. O adrenalin tedy nebyla nouze.
První půlrok roku 2017 jsem zakončil v červnu v Estonsku. A opět se jednalo o výhradně URBEX trip. Sověti zde po sobě zanechali několik krásných míst jako základnu pro atomové ponorky, hornická města nebo opuštěné vězení. Nicméně Estonsko jako takové je velmi krásná země, kde v červnu slunce skoro nezapadá a o romantická místa není nouze. Z turistických míst jsme navštívili samozřejmě hlavní město Tallin, dále pak studentské město Tartu nebo přímořské letovisko Pärnu.
Když se takhle ohlédnu zpět, tak první půlrok 2017 byl pro mě velmi zajímavý a každý výlet byl úplně jiný než ty ostatní. Přes léto = červen, červenec a srpen a kousek září, si vždy dávám s cestováním přestávku, abych taky něco vydělal. Většinou hraji jako DJ skoro každý den a připravuji se na podzim, kde mě tentokrát čekalo několik naprosto rozdílných destinací. O tom ale v dalším shrnutí mého roku 2017.