Můj rok 2017 - část 2.
První půlka roku 2017 byla skutečně nabitá skvělými výlety. Druhá polovina ovšem byla o několik levelů lepší a když se s odstupem času ohlédnu zpět, sám nemůžu uvěřit, co se s minimem financí dá vše vidět.
Jak jsem zmínil, během léta se vždy snažím spíše pracovat. Nevidím totiž smysl v tom, abych jel k moři, když v Česku jsou v podstatě stejné teploty. Jaký má smysl jet do Chorvatska, když tam je 32 stupňů a u nás 30? Nevím, školy na lidské štěstí nemám, ale přijde mi to jako plýtvání prostředky.
Když už někam v létě cestuji, je to většinou za výdělkem. V srpnu mě čekala premiéra v Izraeli, kde jsem vždy chtěl vystupovat. Tel Avivu se přezdívá Miami Blízkého východu a musím se přiznat, že hraní ve Fashion bar Tel Aviv bylo jedním velkým splněným snem. Při té příležitosti jsem si samozřejmě nemohl nechat ujít výlet k Mrtvému moři. Navštívil jsem pouštní vodopády Ein Gedi, klášter Mar Saba v Palestině, pevnost Masada a samozřejmě Jeruzalém. Jak jsem již několikrát zmínil, když cestuji, snažím se to brát velmi low cost, baví mě to a přijde mi, že se tak i víc s tou zemí sžiju. Ovšem do Izraele jsem tentokrát jel pracovat a tak poslední dva dny jsem si užil ten pravý luxus, který mi moje práce může nabídnout. 5* hotel přímo na pláži, s bazénem na střeše a nevím co všechno.
Na druhou letní zastávku jsem se vydal do Chorvatska, kde jsem hrál již rok před tím a zřejmě jsem zanechal dobré jméno, protože si mě pozvali znovu. Po cestě jsem navštívil i krásnou oblast kolem jezera Bled ve Slovinsku a hraniční oblast Itálie a Slovinska kolem města Terst. Pokud máte rádi kombinaci krásné alpské přírody a historie, rozhodně se do Slovinska vypravte.
Asi jeden z nejlepších výletů v životě jsem měl možnost si užít v polovině září. Vypravil jsem se prozkoumat odlehlou severskou přírodu na Faerské ostrovy. O této oblasti slyšel málo kdo a doufám, že to tak zůstane. Tak krásnou panenskou a čistou přírodu bez lidí jsem snad ještě nikdy neviděl. V půlce září tam již byla pěkná zima, ale nebylo to nic, s čím by si termoprádlo a teplejší bunda neporadili 😊. Faerské ostrovy se dají popsat jako ráj na zemi. Pokud si chcete pročistit hlavu, potkat za celý den jen pár ovcí a užít i neuvěřitelné vyhlídkové silnice, rozhodně se sem na pár dní vypravte. Nebude to sice levná sranda, ale ten zážitek vám zůstane v hlavě velmi dlouho. A pokud přeci jen potkáte nějaké místní lidi, buďte si jisti, že takovou ochotu a přívětivost nikde jinde nenajdete. Po cestě nazpátek jsem se na pár dní zastavil v Norsku a projel si krajinu kolem města Bergen.
Po tom, co jsem krapet promrzl na Faerských ostrovech, nastal čas se zase trochu ohřát. První destinací na konci září byla moje oblíbená Ibiza. Ibiza na konci léta je krásný ostrov, plný skvělé hudby, ale hlavně odpočinku. Přes den si můžete v klidu užít pláže s tyrkysově modrou vodou a večer vyrazit do jednoho ze světoznámých klubů na top světové DJe. Byla to již moje několikátá návštěva tohoto krásného ostrova a rozhodně vím, že se sem vždy budu rád vracet a občas si i pohrávám s myšlenkou na to, že bych tam chtěl žít. To je ale zatím hudba vzdálené budoucnosti 😊.
Po návratu z Ibizy jsem neměl ani moc čas se rozkoukat doma, protože hned za pár dní mě čekala jedna z vysněných destinací a jedna z posledních komunistických zemí světa – exotická Kuba. Letenky jsme měli za 6000,- Kč z Amsterdamu, takže plán byl jasný. Projet si Holandsko ještě před odletem. Vždy se musím smát lidem, kteří se vymlouvají na to, že nemají peníze, ani čas na cestování. My jsme za 8 hodin, díky skvěle fungujícímu systému dopravy v Nizozemí, projeli města Eindhoven, Breda, Rotterdam, Den Haag a Amsterdam. To vše za pár korun za třetinu dne. A jaká je vaše výmluva, proč nejde cestovat?
Nicméně vraťme se zpět ke Kubě. Nemůžu si pomoci, ale tato země mě dostala. Jak krajinou, tak památkami a hlavně lidmi. Sice se Kuba pomalu začíná stávat velmi vyhledávanou turistickou destinací pro Američany, naštěstí ti jsou vždy naloženi do autobusu a převáženi z místa na místo, takže nám obyčejným cestovatelům se moc nepletli při poznávání této krásné země. O Kubě a jejich přátelských lidech by se dal napsat sloh, země mi doslova učarovala a i když ve většině případů neumí anglicky, prostě z nich cítíte tu dobrotu a vždy se nějak domluvíte. Po pár dnech v Havaně, která je snad nejhezčí město na světě, jsme se přemístili do turistického letoviska Varadero. Pro všechny, co by se sem chystali mám jedno upozornění, NEJEZDĚTE TAM! Je to turistická past a ani ty pláže a moře nejsou tak krásné, jako vám ukazují obrázky z CK. Po dvou dnech ve Varaderu jsme vystřelili jak rakety do hornatého středu ostrova a poznali tu pravou Kubu. Malé vesničky na úpatí hor, stará americká auta, stáda dobytka na loukách, prázdné silnice, úžasní lidé. To je Kuba, která mi učarovala. Nesmím opomenout ani město Trinidad, kde se budete cítit jako v koloniálních dobách. Opravdu Kubu můžu doporučit a díky nedostupnosti internetu lehce zapomenete na svůj život doma a plně se oddáváte cestování a poznávání.
Někdy si své výlety plánuji hodně dopředu, někdy to přijde, ani nevím jak. Jedním takovým výletem byla pro mě listopadová návštěva Bali, kdy jsem se jedno deštivé pondělí rozhodl, že se ve středu zaletím ohřát. Nic jsem od toho nečekal a přiznám se, jel jsem na Bali jen kuli tomu, že se mi naskytla super levná letenka a neměl jsem zrovna co týden dělat. Nemám rád ty destinace, kam jezdí každý a zkuste se někoho zeptat, kam by chtěl jet. Ve většině případů uslyšíte Bali nebo Maledivy, přitom většina lidí ani neví, že je Bali součástí Indonésie. A tak jsem se na začátku listopadu vydal tento ostrov prozkoumat. Co na tom, že obávaná sopka Agung zrovna začínala své soptění (14 dní po mém odletu dokonce zastavila veškerou leteckou dopravu a tisíce lidí z jejího okolí bylo evakuováno).
Jak jsem psal výše, nic jsem od výletu nečekal a spíše jsem to bral tak, že se někde na chvilku schovám před zimou, která v Česku uhodila. Nicméně Bali mi učarovalo. Na půjčené motorce jsem ho objel hezky dokola a křížem krážem a užíval si krásnou přírodu, teplé moře, ztracené chrámy v džungli, veselé a přátelské lidi a hlavně, místa bez turistů. Ano, stačí popojet kousek od turistických letovisek a ihned se procházíte po zapomenutém chrámu sami. Další věc, co vás dostane jsou ceny. Vše je tak levné, že i s pár stovkami na týden si tu připadáte jako boháč. Ubytování se snídaní za 100,- Kč, jídlo za 40 Kč, potápění zadarmo. Prostě ráj na zemi pro low cost cestovatele jako jsem já.
Pln dojmů jsem se po cestě zpět zastavil navštívit kamarády v Kataru. Celkově mě blízký východ baví a Katar mi tak nějak přirostl k srdci, proto když byla možnost se zde na 18 hodin zastavit neváhal jsem ani minutu. Půjčení auta na den vyjde na pár stovek a benzín na pár korun, takže proč si trošku nepojezdit po nových dálnicích, nejít zahrát s kamarády basket, nejít na večeři a náhodně nepotkat spolužačku z Erasmu, kterou jsem neviděl 10 let, jít do klubu a nepozdravit se s kamarádem DJem a hlavně, neužít si luxusu, který Katar nabízí? To je to co mě baví, být neustále v pohybu, ani chvíli se nenudit, užít si jednu destinaci a ihned se vydat do druhé. Díky moderním technologiím je svět malý a během chvíle se můžete spojit s kýmkoliv a pohybovat se mezi kontinenty.
No a ani nevím jak a byl tu konec roku a s ním i moje poslední dva výlety. Nejdříve jsem se na pár dní zastavil v Katalánsku. Španělsko mám velmi rád. Bohatá historie a skvělé jídlo z této země dělají oblíbenou destinaci krátkých výletů. Nejdříve jsem si prošel Barcelonu, ale přiznám se, to město mě nějak moc nezaujalo. Všude miliarda turistů a památek zase tolik k vidění není. Bezesporu výhodou je, že Barcelona leží přímo u moře a tak i když byl začátek prosince, bylo přejemné sedět na pláži, nechat se ohřívat sluníčkem a užívat si pohodu. Co ale stojí v Katalánsku za vidění, jsou kláštery. Osobně mě nejvíce učaroval klášter Monserrat, který se nachází vysoko v horách nad Barcelonou. Více, než samotná Barcelona se mi líbily města Terragona nebo Girona, kde díkybohu není tolik turistů, ale historicky a architektonicky jsou možná více zajímavá, než Barcelona. I když nic proti Gaudímu, který dal Barceloně několik ojedinělých staveb.
Nicméně Katalánsko byl jen začátek většího tripu. Z Barcelony jsme totiž měli super levné letenky do Dominikánské republiky, kde jsem pomyslně uzavřel svůj cestovatelský rok 2017. Stále ještě plný vzpomínek z Kuby, jsem se do Dominikány vážně těšil. O tom, že ale není ostrov jako ostrov, jsem se přesvědčil hned po příletu. Jestliže Kuba je stále ještě nezasažena masivním turismem, tak Dominikána je doslova sešrotována. A projevuje se to jak na cenách, tak na lidech, kteří se z vás snaží vyždímat každý dolar. Osobně nemám rád, když vidím, že jsem jen pokladnička pro místní, z které se snaží dostat co to jde. Rozhodně vám doporučuji nezdržovat se v Punta Caně ani den. Punta Cana není Dominikánská republika a déle jak dva dny, které jsme tam byli, bych tam nevydržel. I ty dva dny byly moc, ale nějaká aklimatizace na začátek se vždy hodí. Jakmile se člověk dostane mimo hlavní letoviska, situace je zase o něco lepší, ale jak říkám, Kuba to není a ani těch památek v Dominikáně není tolik. Hlavní město Santo Domingo má pár koloniálních staveb, ale spíše se jedná obrovské město plné pochybných domků a lidských existencí. Jako milovník šnorchlování jsem si užil malý ostrůvek Isla Catalina a poloostrov Samaná, kde si od turistického ruchu trochu odpočinete.
Nezapomenutelným zážitkem bylo potápění v jeskyních Dudu, ale nejvíc jsme si užili canyoning nedaleko města Puerto Plata. Zdejší koryto řeky zdobí celkem 27 vodopádů a vy si můžete s průvodcem všechny seskákat. O adrenalin není nouze a škoda jen, že jsme přijeli až těsně před zavírací dobou a stihli jen 12 vodopádů. I tak to byl nezapomenutelný zážitek a všem jej plně doporučuji. Pokud ale máte na výběr, raději opravdu jeďte na Kubu nebo do Portorika, Dominikánská republika je jen velká nafouknutá turistická bublina.
No a to byl můj cestovatelský rok 2017. Nebylo toho málo, ale jsem rád, že jsem měl možnost navštívit tolik rozdílných destinací a vidět nespočet krásných míst. Doufám jen, že v roce 2018 budu v nastolen trendu pokračovat a cestovat po místech, kde jsem před tím ještě nebyl.