20. března 2019

OSLAVA NOVRUZ VE MĚSTĚ MERDEKAN - ÁZERBÁJDŽÁN

Toto je jeden z těch příběhů, co i kdybych plánoval měsíce, tak to tak nevymyslím.

Poslední dny se celý Ázerbájdžán, a nejenom ten, připravuje na příchod perského nového roku, tzv. Novruz.

Na jarní rovnodennost každý rok lidé ve velké části Asie vítají nový rok podle starého perského kalendáře. Tento svátek má původ v Persii, kde se stal tradicí před několika tisíci lety a od té doby se slaví v mnoha zemích, kam dosáhl vliv perské kultury, tedy v Íránu, Ázerbájdžánu, na severním Kavkazu, v oblastech osídlených Kurdy, ve střední Asii a Pákistánu.

Asi všichni víme, jaký je u nás shon před Vánoci, a přesně tak nějak to vypadá teď v Ázerbájdžánu. Vypravil jsem se tedy mimo Baku, abych unikl tomu chaosu, do městečka Merdekan. Zde jsem si vyhlédl pár památek, které jsem chtěl navštívit. Poslední dny je ovšem hnusné počasí. Je zima, prší a fouká silný vítr. Když jsem v muslimských zemích, tak si velmi často chodím odpočinout do mešit. Schovám se tam před vedrem anebo naopak, jako dnes, před zimou a deštěm.

No, a tak jsem si v Merdekanu chtěl sednout do mešity z roku 1482. Taková místa mají již sami o sobě neuvěřitelnou atmosféru, která se ale znásobila, když jsem do mešity vešel. Normálně zde totiž potkávám jen může, jaké ale bylo mé "zděšení", když jsem tam potkal několik sedících babiček, které tak mezi sebou klábosily, jak to dělají ženy po celém světě. Chtěl jsem se otočit a odejít, abych nerušil, ale ony o tom nechtěly ani slyšet a hned mě usadily mezi ně.

Na podlaze před námi byly koláčky, bonbóny a ovoce. Automaticky jsem dostal čaj a byl podroben výslechu. Odkud jsem, co tam dělám, jestli mám ženu, a spoustu dalších otázek. Bylo to prostě něco tak neuvěřitelného, jak se dámy na mě usmívaly, jak jim vůbec nevadilo, že tam jsem, jak by se rozdaly, jen aby mi vykouzlily úsměv na tváři a pohostily mě.

V takových situacích mi vždy blesknou v hlavě komentáře na Facebooku, kde lidé odsuzují muslimy, že by je všechny pozabíjeli atd. To může opravdu napsat jen člověk, co nikdy nevytáhl paty ze své vesnice a muslima nikdy neviděl a nepotkal. Za posledního půl roku jsem projel Maroko, Turecko, Írán a Ázerbájdžán = všechno muslimské země, a nikdy jsem se necítil tak dobře, tak vítán, a neviděl tolik úsměvů, jako právě v těchto zemích.

Strašně mě to na nás Češích mrzí, že hned odsuzujeme nebo podceňujeme něco, o čem ani nic nevíme. Je to to samé, jako když mi lidé psali, co budu dělat v Ázerbájdžánu a že v Baku budu spát s krávami ve chlívu, že jsou tu lidé 100 let za opicemi. No a ono je Baku jedno z nejmodernějších a nejčistších měst, co jsem kdy viděl.

Díky babičkám, jsem byl i svědkem jejich modlitby a zpívání písní a jako výslužku jsem dostal igelitku plnou sladkostí a ovoce. Jak říkám, je to něco, co i kdybych plánoval, tak nevymyslím a nenaplánuji. Je to kouzlo okamžiku a jeden z důvodů, proč mě tak moc baví toulat se s batohem po světě.