OPUŠTĚNÉ SEVERNÍ ČECHY – část 1.

S pár kamarády jsme se rozhodli prozkoumat severní Čechy. Vydali jsme se na lokace, nad kterými by většina lidí mávla rukou, ale my jsme se doslova rozplývali štěstím při prozkoumávání staré továrny nebo když jsme nalezli uprostřed jednoho z domů starou lokomotivu. Úsměv na rtech nám ale trochu spadl, když jsme prolézali starý hotel, kde probíhal rušný život místních narkomanů.

Tschinkelova vila

Naší cestu po severu Čech začínáme v opuštěné dětské psychiatrické léčebně v Dubí nedaleko Teplic. Tzv. Tschinkelova vila byla postavena v druhé polovině 19. století, v té době sloužila jako reprezentativní sídlo továrníka Antona Tschinkela. Psychiatrickou léčebnou pro děti se dům stal v roce 1957. Na dětech se tu údajně zkoušely například elektrošoky, které se používaly mimo jiné k „léčbě“ homosexuality. Počátkem 60. let začali lékaři v Dubí experimentovat také s podáváním LSD a nouze nebyla ani o fyzické tresty. Pacienti i lékaři léčebnu opustili v roce 1983, od té doby celý areál chátrá, dům je navíc poškozený výbuchem v kotelně. I tak byl ale dlouhé roky na prodej za 6,5 milionu korun. Takovou cenu ale rozhodně nemá, dávno se mu propadly střechy i podlahy, praskají zdi, z točitého schodiště odpadávají kusy schodů. Tajuplné atmosféře to ale jen pomáhá. Ve zdejším sklepení na vás dýchne ta pravá strašidelná atmosféra. člověk jakoby slyšel jednu ze řádových sester, která se jmenovala Bonifáca. Ta prý děti podrobovala bolestným fyzickým trestům. Při prozkoumávání Tschinkelovi vily je na místě zvýšená opatrnost. Jednotlivá patra se postupem času propadla a ta co zůstala jsou ve velmi havarijním stavu. Příroda si zde pomalu bere zpět to, co jí patří.

Interhotel Máj

Jedeme dál do krajského města Ústí nad Labem, kde na velmi lukrativním místě stojí opuštěný hotel Máj. Zde zažíváme asi největší strach, který nezpůsobili duchové, ale místní narkomani, kterých zde žije opravdu hodně. Říká se, že se jedná o největší squat v Čechách. Stavba interhotelu Máj byla dokončena v roce 1988. Ještě na počátku devadesátých let hotel prosperoval a spolupracoval cestovními kancelářemi z celé Evropy, Jezdila sem mezinárodní klientela. Problémy přišly v roce 1998, kdy budovu koupil místní podnikatel za zhruba 7,7 milionů korun. Hotel se nadobro zavřel v roce 1999. Nyní z něj v podstatě nic nezůstalo. Samotný hotel je v podstatě jen vybrakované betonové torzo bývalé honosné budovy. Co ale stojí za návštěvu je místní střecha, ze které je krásný výhled na celé Ústí nad Labem.

Továrna Emil Fürth & syn

Továrna Emil Fürth & syn původně fungovala jako továrna na papír a celulózu. Pochází již z roku 1881 a byla první fabrikou svého druhu v Rakousko-uherské monarchii. Původním majitelem byl August Brune, v roce 1914 pak závod přešel do vlastnictví plzeňského papírníka Emila Fürtha a jeho syna, kteří továrnu ve 20. letech značně modernizovali a přistavěli i papírnu. V roce 1946 byla fabrika znárodněna a začleněna do n.p. Severočeské papírny Česká Kamenice. Výroba byla ukončena neznámo kdy, v posledních letech v místě fungoval autoservis a sklad autodílů, i to je však již minulostí a celý komplex chátrá a stává se zdrojem obživy i domovem některých místních.

Fuchsova vila

Opuštěná vila patřila majiteli místních papíren Ignatzovi Fuchsovi, odtud také její název Fuchsova vila. Ten koupil v roce 1867 starou Astenovu papírnu, která se dostala do finančních potíží. Provedl rozsáhlou modernizaci a zavedl výrobu papíru z celulózy namísto starých hadrů. Z papírny se za První republiky stal jeden z největších podniků v okolí, který zaměstnával stovky dělníků. Z bývalého sídla bohatého továrníka již ale zbylo opravdu málo. V nedaleké zahradě je i hrobka továrníka a jeho rodiny. V roce 2014 zde byla vybudována stezka pro pěší, která mimo silnice a hlavní komunikace propojila vesnici Prysk, kde se vila nachází, s Českou Kamenicí. Stezka byla pojmenována po bývalém majiteli papírny a celého areálu Fuchsova papírenská stezka.

Motorová lokomotiva řady 725

Na jednom z děčínských nádraží stojí několik opuštěných budov a v jedné z nich i tato krásná lokomotiva, které se přezdívá Karkulka, podle její červené barvy. Karkulka je samozřejmě lidové pojmenování. Oficiální název zní Motorová lokomotiva řady 725. Vyráběla se v letech 1959 až 1965 a celkem bylo vyrobeno 174 kusů. První kusy byly vyrobeny v ČKD Praha a později byla výroba přesunuta na Slovensko do Martina. Lokomotivy byly v rámci Československých státních drah dodány nejprve do depa Trutnov a později do dalších dep na území celého Československa. Kvůli chybějícímu zařízení pro vytápění vlaků se nevyužívaly v osobní dopravě, ale ani příliš v traťové službě. Byly nasazovány především na staniční posun. Již v 80. letech však začala řada 725 ustupovat novějším strojům.