18. ledna 2019

PROČ CESTUJI?

V průběhu posledních několika měsíců mi hodně z vás psalo, proč takto cestuji. Proč jsem se vydal na cestu, která nevím jak dlouho potrvá a kam povede. A jelikož je to dneska přesně rok, co jsem se rozhodl, že všeho v Česku nechám a splním si svůj největší sen, tak jsem si řekl, že vám to trošku upřesním. Proč se vlastně kluk z Česka vydá s batohem toulat světěm na místa, co kolikrát ani nejsou na mapě?

Nehledejte za tím nic poetického. Velmi často od podobných cestovatelů čtu, že se vydali hledat sami sebe, že chtějí najít smysl bytí a kdesi cosi. U mě to tak nebylo. V podstatě jsem cestoval posledních několik let fakt hodně. Neměl jsem nouzi o peníze, protože jsem pracoval a nerad se nudil. Jezdil jsem si po celém světě. Jeden týden Kuba, druhý týden Bali, pár dní na to Dominikánská republika.

Super život rekl by si někdo, ale přiznám se, že jsem pořád cítil, že to není ono. Chtěl jsem víc, ale v podstatě nebyla potřeba něco menit, protože jsem měl všechno. Byt v centru Prahy s výhledem na hrad, práci, která zajišťovala velmi slušný příjem, holky taky nějaké byly 😍😇 V podstatě žádné starosti.

V lednu 2018 jsem ale měl nějaké zdravotní potíže a vyžádalo si to malou operaci pod úplnou narkózou. Když jsem se probudil z narkózy, točila se mi hlava, bylo mi na zvracení, břicho jsem měl rozřezané jak kdybych schytal pár výstřelů (mimochodem pár holek tomu uvěřilo 😂🔫). No prostě bylo mi fakt tak říkajíc na h*vno.

No a přesně v ten moment jsem si řekl: PROČ?

❓Proč se tak honím a pracuji 30 nocí v měsíci?
❓Proč, když všichni kamarádi jdou za zábavou, tak já pracuji?
❓K čemu mi jsou peníze, když si teď ani nedojdu na záchod?

Těch myšlenek bylo stovky, ale řekl jsem si, že miliony si do hrobu stejně nevezmu a do smrti bych si vyčítal, kdybych si svůj největší sen nezkusil splnit. Vrátit domů se můžu vždycky, ale nechci si celý život říkat, že jsem měl šanci něco udělat a neudělal to. Hodně z vás mi píše, že na to nemáte peníze, čas, odvahu. Na to můžu říct jediné. Kdy jindy na to budete mít peníze, čas a odvahu než teď? Až budem staří důchodci čůrat do plen, tak se asi těžko někam podíváme.

Za tu dobu, co jsem na cestě, jsem svého rozhodnutí litoval jen jednou. Bylo to v říjnu, když mi umřela babička a já měl zrovna druhý den jet do Íránu. V tu chvíli jsem se chtěl vrátit zpátky a být s rodinou, ale prostě to nešlo tak rychle se vrátit. Babičce jsem vždy z každého výletu posílal pohledy, takže jich doma měla už pěknou sbírku. Vždy mi říkala, že bych se už měl usadit, založit rodinu, šetřit peníze.

Já ale vím, že patřím do světa. Bez přehánění zažívám nejlepší chvíle svého života a nikdy toho nebudu litovat, že jsem se rozhodl v Česku vše hodit za hlavu a toulám se s baťohem po světě. 🌍