18. prosince 2018

CHCETE SI UŽÍT ÍRÁN NAPLNO SE VŠÍM VŠUDY? ZAŽÁDEJTE SI O PRODLOUŽENÍ VÍZA😂

Írán byl vždy můj sen a tak jsem od začátku věděl, že tu budu chtít být maximální možnou dobu = 3 měsíce. Ambasáda v Praze vydává víza jen na měsíc, čili bylo jasné, že si budu v Íránu muset užít byrokracii, abych si víza prodloužil. Kdo četl nebo viděl film Stopařův průvodce po galaxii, tak si jistě vzpomene na galaktické úředníky Vogony, kteří na všechno potřebovali formuláře a vše jim trvalo neskutečně dlouho. 😂 Myslím, že úředníci v Íránu se Vogonum hodně podobají, ale popořadě.

Poprvé jsem si chtěl víza prodloužit před více jak měsícem v Kermanu. Všechno jsem si připravil a vydal se vstříc úřednímu dobrodružství, které, dle diskuzních fór, mělo být jen formalitou. Ovšem úředníci v Kermanu smetli mojí žádost ze stolu a řekli, že si mám zažádat někde jinde v nějakém větším městě. Prostě jen byli líní. Semnou tam tehdy byly dvě Polky s kterými se pomalu ani nebavili. Ok, jel jsem tedy do Bandar Abbas, kde byl milý úředník a vše bylo hotovo během pár hodin a já věděl, že minimálně dva měsíce zůstanu.

Popravdě se Vogonum, tedy pardon, úředníkům, ani nedivím. V Íránu pracuje a žije milióny Afghánců, takže ty vízové kanceláře jsou doslova zavaleny žadateli z Afghánistánu a kdo by čekal nějaké čekání ve frontě nebo postupný přístup k okénku, tak by byl na omylu. Už treba hodinu před otevřením kanceláře stojí venku desítky postaviček s modrým pasem (ten Afghánský je nejhorší pas na světě), předbíhají nebo se pouští, proroze se všichni znají. Jakmile se otevře okénko s úředníkem, hned se tam všichni nahrnou a jeden přes druhého něco křičí a strkají se. A mezi tím vždy nějaký cestovatel z Evropy nebo jiné civilizovanějsí země čeká ve frontě, až na něj přijde řada nebo je tázán někým, jestli nepotřebuje pomoci. V Bandar Abbas to tedy bylo v pohodě a dle všech diskuzí, co jsem na internetu četl, to mělo být v pohodě i v Esfahánu, kam jsem dojel v neděli.

V pondělí jsem si v klídku vstal, pročetl vaše milé komentáře na můj nedělní příspěvek, a vyrazil směr Visa and Passport office v Esfahánu. Přijel jsem půl hodiny po otevření a už u dálky viděl frontu žadatelů s modrým pasem. Tentokrát jsem použil jejich taktiku a na nic se neptal a šel rovnou k vojákům odevzdat mobil a nechat se zapsat do jakési knihy návštěv. Samozřejmě na mě všichni koukali, že co jako to je, ale jelikož všichni Afghánci měří asi 150 cm a neumí ani slovo anglicky, tak si nikdo nic nedovolil. Vojáci byli fakt milí a usměvaví a hned věděli do jaké kanceláře mám jít a ukázali mi směr.

Došel jsem tedy na místo a opět viděl u okénka, kam jsem měl jít, frontu s modrými pasy. Tak si tam tak čekám až se asi po půl hodině dostanu k úředníkovi (čti Vogonovy). "Mister, co potřebujete" říká s naštvaným pohledem. "10 kilo mouky asi nebo nevim" říkám si v duchu. Co asi můžu potřebovat v kanceláři která se jmenuje "Visa Extensions"? Vogon listuje mojim pasem a asi minutu kouká na moje vízum, co mám v pasu z července. Chtěl jsem být v Íránu totiž už dříve, ale jak asi víte, zlomil jsem si v Gruzii nohu a tak jsem to vízum nevyužil, ale ta stránka mi pořád "straší" v pasu.

Bohužel úředníkova angličtina nestačila na to, aby pochopil, že jsem to vízum nevyužil a myslel si, že už tady celkem jsem více jak 3 měsíce. Poslal mě tedy za nějakým ředitelem úseku. A tak jsem šel do nějaké samostatné kanceláře a snažil se pánovi vysvětlit, proč chci v Íránu zůstat 3 měsíce, proč mám v pasu dvě různá víza atd. Bohužel to byl další Vogon s malou znalostí angličtiny a evidentně líný něco řešit. No a tak přišla věta: "Sorry mister, ale musíte pozítří odjet, vaše víza končí, nemuzu vám nijak pomoci".

Popravdě se mi zastavilo srdce a žaludek se zvedl, že jsem myslel, že ho tam z toho návalu stresu pozvracím. V tu chvíli jsem byl 1000 km od hranic s Armenií, což by se v Evropě za necelé dva dny možná dalo zvládnout, ale v Íránu jen velmi těžko. Vyšel jsem tedy ven z kanceláře a vůbec z celé budovy a když jsem viděl venku zas frontu Afghánců, měl jsem všem chuť jim dát pěstí, i když oni za nic nemohli.

Na chvíli jsem se zastavil a říkal si, co budu dělat. Vzpomněl jsem si na legendární divadelní hru "Ivánku kamaráde", kterou jsem před pár dny viděl a kde Petr Čtvrtníček pronese legendární větu: "No nic, přeci se z toho neposerem, budeme bojovat." Mě se Írán prostě jen tak nezbaví. 😂 Dojel jsem na hostel, rychle se připojil na net a začal googlit. Zjistil jsem, že hlavní office všech těchto Visa and Passport kanceláří, je v Teheránu. Zavolal jsem tedy jednomu kamarádovi, jestli bych k němu mohl ještě dnes přijet a přespat a ráno brzy jít zkusit zařídit ty víza. Prý není problém. Zjistil jsem si BUS a během necelé hodiny od té chvíle, kdy mě úředník sdělil, že musím odjet, jsem již seděl v autobuse z Esfahánu do Teheránu. Je to cca 450 kilometrů, což v Íránu znamená něco mezi 7mi až 8mi hodinami jízdy.

Večer jsem dojel do Teheránu a kamarád Erfan už chystal večeři. Po večeři jsme ještě dlouho kecali ale tak nějak jsem byl ve stresu z toho všeho, že jsem asi ani moc nevnímal. 😥Usnul jsem až někdy skoro ve 2 v noci, protože se mi hlavou honily nejrůznější myšlenky na to, co bude, co bylo a na to, jak miluju Írán a prostě odtud nemůžu odjet.

V Teheránu dnes prší, byla ještě tma a mega zima, ale nic mě prostě nezastaví, abych si to tu ještě prodloužil. Vízová kancelář otevírá v 7:30 ráno a Erfan naštěstí bydlí jen pár zastávek metrem od ní. Vstal jsem dnes tedy v 6:00, vzal všechny dokumenty, a vyrazil na místo činu, abych tam byl v 7:00 před všemi těmi Afghánci. To se taky podařilo ale hned asi minutu po mě přišla skupina skoro 20ti týpků s modrým pasem. Díval jsem se na ně fakt zle a naznačoval, že tentokrát mi to nepos*rou. Tentokrát tam budu první ještě před tím, než oni všichni zvládnou úředníky naštvat.

V 7:30 se otevřely dveře a přivítal mě moc milý voják. "Welcome mister, have a nice day, jděte do 1. patra, kancelář 5." A tak jdu a v kanceláři 5 sedí opět nějaký Vogon, docela usměvavý. Opět listuje pasem, podivuje se vízům, ale jelikož asi neumí anglicky, tak ani nic neříká a jen ukazuje, že si mám jít pro nějaké dokumenty do přízemí, pak jít do 2. patra zaplatit a pak se vrátit. Také jste zvyklí, že u nás dostanete formuláře zdarma? Tak v Íránu se kupují. 😂 Tak jsem si koupil dvakrát žádost o prodloužení víza a nějaké desky na to, do kterých to prý vše dám. Pak jsem šel do druhého patra zaplatit, ale co čert nechtěl, dá se tu platit jen kartou, kterou samozřejmě nemám.

Nic mě prostě nezastaví a tak se davy Afghánců brodím k tomu hodnému vojákovi, jestli by mi nějak nepomohl. On vytahuje kartu a jde semnou a 35000 tomanů (35 korun) zaplatí. Peníze mu samozřejmě dávám a voják mi opět přeje hodně štěstí a hezký den. Konečně mám vše zaplaceno a vyplněno a tak se vracím na "bojiště" mezi všechny ty Afghánce a úředníky a hodlám se probít až k razítku v pase, které mi zde zařídí další měsíc. A jako vždy držitelé modrých pasů předbíhají a strkají se a nedají na nějaké fronty a tak je to u všech okýnek. Už to nevydržím a pár jich odstrkuji a prostě jdu na drzost k okénku a doslova hodím celou složku se všemi kopiemi, platbami, razítky a pasem po té úředníci. Ta to vše projede, něco tam napíše, dá nějaká razítka a mě do ruky strká malý papírek.

"Mister Martin, přijďte příští týden v pondělí a my vám řekněme výsledek." Říkám jí, že ale víza mi končí zítra, ve středu, a že bez pasu se ani neubytuju v hotelu. Na to prý mám ten lísteček, že ho v hotelu nebo policii v případě potřeby ukážu. No tak uvidíme. Jsem teď tedy opravdu Lost Czech Man bez dokumentů v Íránu😂 Hlavní ale je, že mě nevyhodili a že tady můžu zůstat a pevně doufám, že za týden dostanu mé vysněné prodloužení a budu se moci toulat ještě měsíc touto krásnou zemí. 🙏

PS: Jít si vyřídit něco na úřad v Česku mi teď přijde jako procházka růžovou zahradou. Jako skákání z obláčku na obláček, prostě jako pohádka. 😂