8.září 2019

ROK SE TOULÁM SVĚTEM!

Jako by to bylo včera, co jsem stál v Linci před katedrálou a ani nevěděl, kde ten večer budu spát, což se jaksi stalo synonymem celé mojí cesty. Prostě nevím, co bude večer, zítra, za týden, a i když mi za dva dny končí vízum v Číně, stále nevím, jestli pojedu přímo na Vietnam nebo to vezmu na kukačku do Hongkongu a Macaa.

Také si někdy říkáte, jak ten čas neuvěřitelně letí? Prý se to nejvíce pozná na dětech. Bohužel já děti nemám, ale před rokem jsem dostal takový nápad, že si vezmu batoh, a budu se toulat světem. Najednou jsem uprostřed Číny a snažím se vzpomenout, co se vlastně ten poslední rok dělo. Rok už je totiž pořádně dlouhá dovolená, i když já to jako dovolenou neberu. Je to spíš takové moje poslání, ke kterému jsem celý svůj život směřoval.

O tom, co jsem za ten rok zažil jste mohli číst tady na Facebooku nebo na mém webu www.lostczechman.com (a kdo jste nečetl, tak to napravte). 😊

Na konci každého roku většinou bilancujeme, co se nám předchozí rok stalo. Rozhodl jsem se tedy, že ke klasickému sumáři, který zveřejňuji každý měsíc, tentokrát přidám i své TOP momenty, které mi tak nějak zůstaly v hlavě a vyčnívají nad těmi ostatními.

TOP MOMENTY „ZTRACENÉHO ČESKÉHO MUŽE“

CESTA SAMOTNÁ

Už jen to, že jsem se k něčemu takovému rozhodl je pro mě velký moment. Před cestou jsem vedl skoro dokonalý život. Měl jsem hodně peněz, práci, která mě bavila, dělal jsem si, co jsem chtěl, holek také bylo dost. Přesto jsem si zabalil 3 trička, jedny rifle, spacák a matraci a vydal se kamsi do neznáma. Bez plánu, bez doby návratu. Každý se mě ptal a ptá, kdy se vrátím. Já prostě nevím, prostě se toulám světem a až mě to přestane bavit, sednu na první letadlo domů a přijedu, ale ta chvíle ještě nepřišla. Rok mi nestačil na to, abych zjistil, co chci dále v životě dělat ani na to, abych viděl vše, co na světě chci vidět, tak snad se to druhý rok cesty změní. Anebo taky ne. 😊

ÍRÁN

Můj dlouholetý sen se konečně stal skutečností a navštívil jsem bájnou Perskou říši. Mohl jsem tam jet už dávno, ale já prostě nechtěl jen jako turista letět na pár dní, rychle projet nejznámější místa, a zase letět domů. Chtěl jsem se tudy prostě toulat, objevit zapomenuté vesnice v horách, být v kontaktu s místními lidmi. Myslím, že jsem si svůj sen užil na maximum. Někoho lákají Maledivy, pro mě byl odjakživa vysněným cílem Írán. A musím říct, že Írán bude mít v mém srdci vždy první místo a doufám, že se sem budu někdy moci vrátit.

NEMOC V BAKU

Tak zle, jako mi bylo v Baku, mi v životě ještě nebylo, a kdyby bylo na mém hostelu, kde jsem se léčil, lepší připojení a neustále to nepadalo, koupil jsem letenku domů a vrátil se. Už jsme jí měl vybranou, jen prostě platba nechtěla projít. Nemohl jsem vysílením ani chodit a skončil v nemocnici na kapačkách. Do toho všeho mi neprodloužili víza, takže jsem musel během hodiny opustit zemi v naprosto zuboženém stavu. Říká se, že co tě nezabije, to tě posílí, a tady se to jen potvrdilo. Nějakým zázrakem se moje tělo opravilo a já lodí přejel do Střední Asie, odkud jsem pak dojel až do Číny.

ABCHÁZIE

Stát, o kterém skoro nikdo nic neví, se pro mě stal asi zatím nejdivnějším zážitkem na cestě. Jedná se v podstatě o zakonzervovaný komunismus, což je sice krásné vidět, ale už není moc dobré, když vás pětkrát denně kontroluje tajná policie. Tady jsem měl opravdu strach, protože v Abcházii nemáte jako turista šanci žádné diplomatické pomoci. Jste prostě odkázáni sami na sebe, a to v jakékoliv situaci. Jenže já prostě necestuji proto, aby to bylo lehké. Chci mít nějaké vzpomínky a musím říci, že na Abcházii je mám hodně intenzivní.

PAMÍR

Pohoří Pamír mě lákalo odjakživa, nebo hlavně od té doby, co jsem četl knihu od Marca Pola, který se o této části Asie zmiňuje. Ale ani v nejmenším jsem netušil, jak moc si to tu zamiluji. Toulat se tři týdny na hranici Afghánistánu, Tádžikistánu a Číny, chodit malými vesnicemi a povídat si nebo spát u místních lidí, to je prostě něco o čem se mi kdysi jen snilo a nyní jsem svůj sen mohl žít naplno a bylo to úžasné. Nemůžu si pomoci, ale je na tom něco magického, když přes řeku koukáte na Afghánistán, jednu z nejnebezpečnějších zemí světa.

ČÍNA

Nechci se nějak vychloubat atd., ale neznám moc lidí, co by po zemi dojeli z Evropy do Číny. Mě se to povedlo a jak jsem již několikrát psal, když jsem v městě Xian dokončil Hedvábnou stezku, doslova jsem to obrečel. Ona celkově sama HEDVÁBNÁ STEZKA je něco tak neuvěřitelného, že tomu stále nemohu uvěřit. I v současné moderní době se na mnoha místech přesunete daleko do minulosti, do doby karavan a bájných království, která se podél této obchodní cesty, spojující Evropu s Čínou, rozkládala.

STOPOVÁNÍ

Nikdy v životě jsem nestopoval. Vždy jsem se toho bál a nevěřil, nebo spíš nerozuměl, proč by mi někdo měl jen tak zastavit. A najednou jsem na konci září 2018 stál na dálnici na kraji Sofie a mával na auta a doufal, že se ten den dostanu do Turecka. Od té doby jsem ujel více jak padesát tisíc kilometrů a vlastně jsem dostopoval až do Číny. Jsem za to velmi rád, protože díky stopování jsem poznal tolik úžasných lidí a popravdě si už ani jiný způsob dopravy neumím představit. Trošku teď tedy v Číně, kde se stopovat skoro nedá, trpím, ale určitě brzy zase naskočím na stopovací vlnu a pojedu dál. 😊

LIDÉ

To je něco, co na své cestě zbožňuji úplně nejvíce. Potkávat různá etnika, národnosti, lidi různých barev kůže nebo náboženského vyznání. Potkal jsem desítky, spíše stovky, úžasných lidí, kteří neváhali ani vteřinu, aby mi podali pomocnou ruku, svezli mě, když jsem stopoval, nebo pozvali a ubytovali u sebe doma, když jsem neměl kde spát. Mnohdy ale stačí jen úsměv staré babičky v opuštěné vesnici nebo zamávání od špinavých dětí hrajících si v bahně, a váš den je hned o něco lepší. Svět je plný skvělých lidí a já jsem tak velmi rád, že jsem mohl několik z nich v každém státě, co jsem navštívil, poznat. A pamatujte, že platí jedno nepsané pravilo. Čím chudší země, tím lepší lidé!

ZEMĚ, KAM NIKDO NEJEZDÍ – TURKMENISTÁN

Ve svém výčtu TOP momentů nesmím ani zapomenout na Turkmenistán, což je země, kam nejedí žádní turisté a získat víza je něco podobného, jako když vyhrajete v loterii. Mě se to podařilo, a tak jsem mohl navštívit zemi, která je na jednom z posledních míst světa, co se turistické návštěvnosti týká. O tom, jakou zvláštní zemí je Turkmenistán jsem psal v několika příspěvcích a zpětně tuto zemi hodnotím jako největší překvapení na mé cestě.

Zajímavých míst, lidí a vůbec zážitků za ten rok bylo tolik, že bych ve výčtu mohl pokračovat do nekonečna. Výše zmíněné jsou ovšem vážně TOP momenty, když se mě někdo zeptá, co jsem dělal poslední rok.

A jak má cesta vypadá z pohledu čísel? Popravdě jsem utratil o polovinu méně než jsem si vyčlenil.

ROČNÍ STATISTIKA CESTY

📅 POČET DNÍ NA CESTĚ: 365
🌍 NAVŠTÍVENÝCH ZEMÍ: 14 (Španělsko, Maroko, Bulharsko, Turecko, Írán, Arménie, Gruzie, Ázerbájdžán, Turkmenistán, Uzbekistán, Kyrgyzstán, Kazachstán, Tádžikistán, Čína) + neuznaná republika Abcházie
🚛 UJETÝCH KILOMETRŮ PO ZEMI: 52389 km k 8.9..2019
🏕️ POČET NOCÍ, KDY JSEM SPAL VENKU NEBO V DOPRAVNÍM PROSTŘEDKU: 37
🛏️ POČET COUCHSURFINGů: 5
🙏 POČET LIDÍ, KTERÉ JSEM POTKAL A ONI MĚ POZVALI SPÁT K NIM DOMŮ: 36
💰 UTRACENO CELKEM: 123833,- CZK
💵 PRŮMĚRNÁ ÚTRATA NA DEN: 339,- CZK, neboli 10319,- CZK na měsíc. 💵

Do průměrné útraty se řadí všechno: doprava, jídlo, bydlení, zábava, vstupy na památky, koupě oblečení, lékaři nebo víza. Prostě vše, co vás napadne.

Můj původně plánovaný rozpočet byl 500,- CZK na den, takže se držím hluboko pod ním. Nutno říci, že Čína je opravdu velmi drahý špás, ale nějak jsem to tu přežil a teď mě už čekají zase jen ty levnější země.

Jak můžete vidět, tak cestování světem skoro nic nestojí. Respektive, nedá se koukat na peníze, když si uvědomíte, kolik zážitků jsem za ten rok zažil, kolik úžasných lidí potkal a co vše jsem viděl. Neměnil bych ani náhodou a těch pár tisíc, které mě to stálo, tak za to bych stejně v Česku nežil, takže by se dalo říci, že je pro mě levnější cestovat světem, než bydlet v Česku. Na tomto nehodlám nic měnit a doufám, že budu moci cestovat minimálně další rok. Jenom bůh ví, kam dojedu, co uvidím, zažiji a koho potkám a budu rád, pokud vy budete u toho semnou.

PS: Hodně z Vás mi psalo a chtělo vědět, jak jsem to udělal s cestovním pojištěním. Já to vyřešil jednoduše přes ČSOB. Takže pokud se vydáte na jakkoliv dlouhou zahraniční cestu, nezapomeňte vždy na cestovní pojištění. Jednoduše si ho můžete sjednat ZDE!