26. ledna 2019

SELIMSKÝ PRŮSMYK a KARAVANSERÁJ

Dnes jsem se vydal pořádně promrznout do hor nad jezerem Sevan. Toto "arménské moře" leží ve výšce 1900 metrů nad mořem a je obklopeno vysokými horami. Jelikož se snažím z Istanbulu sledovat dávnou Hedvábnou stezku až do Číny (ač s velkými oklikami😂) chtěl jsem si projet i takzvaný Selimský průsmyk, kterým vedla jedna z větví Hedvábné stezky. Průsmyk rozděluje tzv. Gegamský hřbet a Vardenisský hřbet a těsně pod jeho vrcholem ve výšce 2410 metrů nad mořem se nachází Orbelian's karavanseráj.

Ten se hodně liší od těch, které jsem viděl v Turecku, a hlavně v Íránu. Tam totiž byly karavanseráje čtvercového tvaru. Tento je tvořen jednou podlouhlou budovou z černého čedičového kamene. Karavanseráj byl postaven v roce 1332 a stejně jako ostatní takové stavby sloužil k odpočinku cestovatelů a karavan, které zde putovaly. Moje cesta k této stavbě nebyla jen tak. Taťka mi neustále opakuje, že do Arménie se jezdí v létě, a ne v zimě, ale přiznám se, že mě to tu fakt baví a to hned z několika důvodů:

1) nejsou tu žádní turisté, takže mám všechny památky vždy pro sebe

2) lidé, když mě vidí jít po zasněžené cestě v horách, tak sami zastavují a ptají se, jestli nepotřebuji pomoci

3) ta zasněžená krajina působí hrozně romanticky

Z městečka Martuni u jezera Sevan vede malá horská cestička. Teď v zimě je tato strana jezera Sevan celá pod sněhem, a to včetně této cesty. Měl jsem štěstí a zastavili mi dva chlapíci, kteří nevěřili tomu, že chci v zimě hluboko pod bodem mrazu projít průsmyk, a tak mi na cestu nakoupili ovoce, chleba a sýr, abych prý neměl hlad. Dovezli mě nahoru a ač neradi, nechali mě vystoupit uprostřed zasněžených hor. Šel jsem si tak asi hodinku, foukal silný vítr, občas sněžilo, pak zas vysvitlo sluníčko, až jsem došel k již zmiňovanému karavanseráji.

Jenže všude bylo hodně sněhu a když jsem se chtěl přiblížit, propadl jsem se až nad kolena. Nakonec se mi ale povedlo ke karavanseráji dostat, a i nahlédnout dovnitř. Ještě lepší však byl výhled do údolí, které se otevírá v podstatě hned u karavanseráje. Když jsem si vše pofotil, vydal jsem se opět na cestu a šel si po silnici (teď se spíš tak klouzal po ledu). Ještě bych podotkl, že přes Selimský průsmyk nejezdí v zimě skoro žádná auta, takže jsem opět šel asi hodinku, až proti mně jelo auto a v něm 3 stáří páni. Rusky se mě ptali, jestli nepotřebuji s něčím pomoci. Říkám, že ne. Oni ale přesto ukázali ať si nasednu, že se aspoň trochu zahřeju. Asi tušíte, že to zahřátí nebylo od topení. 😂

Ještě jsem ani neusedl do auta a už tam jeden pán tahal vodku z tašky. Na zajedení vyndali chleba a sýr a česko-arménská družba mohla začít. 😂 Pamatujete, jak jsem se v Íránu rozplýval nad dobrotou lidí? Tak si troufám říci, že Arméni jsou možná ještě o kousek dál. Jako rozený lingvista se domluvím s každým, ale ta ruština je zde přeci jen jednodušší než farsi v Íránu. No a co se nedomluví rusky, to domluví vodka. 😂 Tak jsme tam ve stojícím autě poslali asi 4 panáky (a to včetně řidiče), zajídali to sýrem a chlebem (které jsem pak dostal na cestu), popřáli si hodně štěstí a zdraví, já se vyvalil z auta zahřátý na nejvyšší teplotu a oni pokračovali dál.