TEPLÁRNA VELESLAVÍN a NACISTICKÁ TOVÁRNA ROLAVA

Teplárna Veleslavín - Praha

Teplárna na hnědé uhlí byla uvedena do provozu už v roce 1961. Dodávala teplo pro domy v okolních čtvrtích, ale jelikož nebyla příliš efektivní a poměrně dost zatěžovala ovzduší zplodinami, byla v roce 1994 nahrazena teplárnou na zemní plyn, která stojí nedaleko. V současné době by již měla být teplárna celá srovnána se zemí a na jejím místě postaveny moderní obytné domy.

Nacistická továrna - Rolava

Ruiny bývalého důlního závodu Sauersack najdete na mapě pod názvem Rolava. Důl na těžbu a zpracování cínu tu nechali postavit v roce 1940 nacisté. O bývalé nacistické továrně Sauersack v obci Rolava na Sokolovsku můžeme s trochou nadsázky říct, že se nachází na konci světa. Nedaleká Přebuz je podle údajů Českého statistického úřadu z roku 2017 nejmenším městem v Česku. Žije zde pouhých 69 obyvatel. Osada Rolava vznikla v první polovině 17. století, i když cín se tu zřejmě těžil už dříve. Rýžování zde probíhalo nejspíš již ve 12. a 13. století, což ovšem nelze doložit písemnými materiály. Nejstarší písemný záznam o hledání cínové rudy pochází z roku 1494. Jedná se o soudní spor k cínovému právu k místu zvanému Sawersack. O rozsáhlosti těžby svědčí i dobová hornická mapa, na které je zakresleno 45 těžebních žil. V roce 1556 byl v Přebuzi dokonce zřízen horní úřad. Úpadek těžby přišel v období třicetileté války, mezi lety 1618 až 1648. K dalšímu oživení dolování došlo až na konci 17. století. Zlaté časy zažívala těžba cínu v letech 1698 až 1760, útlum přišel v 19. století. Patrně kvůli nerentabilitě těžby se důlní společnosti věnovaly těžbě cínu už jen okrajově. Výraznější pokusy o obnovení nastaly až v průběhu 20. století, zejména během druhé světové války.

Nový majitel dolů na Sauersacku, německá společnost Zinnbergbau Sudetenland GmbH, tu v roce 1940 začala stavět velký a ve své době moderní důlní závod. Areál se jí povedlo dokončit o dva roky později. Těžkou práci zde vykonávali zejména muži z blízké Přebuzi, která v té době měla asi tři tisíce obyvatel, převážně Němců. Polovinu pracovníků tvořili váleční zajatci, kvůli nim se původní kancelářské prostory změnily na zajatecký a pracovní tábor. Jeho pozůstatky můžete v blízkosti Sauersacku navštívit i dnes. Byl rozdělen na dvě části. Velmi tvrdé podmínky panovaly v té, kde byli internováni sovětští vojáci, o něco lépe se měli francouzští, italští nebo řečtí zajatci, kteří zde byli také drženi. Podle odhadů táborem prošly tři tisíce lidí. 

V roce 1945 procházela územím demarkační linie. Na místo dorazili nejprve Američané, poté oblast přenechali příslušníkům Rudé armády. Před postupujícími vojsky se dali na úprk nejprve dozorci, hned po nich tábor opustili i samotní vězni. Po válce se v těžbě nepokračovalo, jelikož těžba cínu už nebyla výnosná.