21. března 2019

NEMOŽNÉ SE STALO SKUTEČNOSTÍ

Dostal jsem víza do Turkmenistánu!

Pokud se o cestování do střední Asie zajímáte, tak jste jistě zaznamenali, že v poslední době středoasijské republiky Uzbekistán nebo Kazachstán zrušily víza pro Čechy a desítky dalších zemí. Neplatí to ovšem o Turkmenistánu, který je stále jednou z nejhůře dostupných zemí světa. Údajně je do Turkmenistánu jeden z nejsložitějších systémů víz na světě, o čemž se mě snažili přesvědčit i lidé z České ambasády v Baku, kteří nevěřili tomu, že víza dostanu.

A ono se zdařilo a já se tak skoro po měsíci v Ázerbájdžánu opět vydám na cestu do dalšího státu. Do státu, ze kterého bývalý prezident Saparmurat Niyazov, neboli Turkmenbashi - otec všech Turkmenů, udělal totální diktaturu jednoho muže a jednu z nejbláznivějších zemí světa. A myslím, že tak nějak by to dopadlo, kdyby se český "komik" Jaromír Soukup stal prezidentem. Ten prozatím moderuje svých jen asi 100 pořadů na TV Barrandov, ale Turkmenbashi šel ještě dál.

Turkmenbashi nechal po celém Turkmenistánu stavět své sochy a vyvěsit monstrózní obrazy. Nejznámější je jeho velká socha v Ašchabadu, která se otáčí za sluncem. Z hlavního města uprostřed pouště vybudoval zářivě bílou metropoli z italského mramoru plnou pompézních staveb. Napsal knihu, kterou musí povinně všichni číst a dělají se z ní zkoušky na školách, nebo při zkouškách na řidičský průkaz, a zkoušeni z jejích textů jsou i zaměstnanci vládních úřadů. Mimochodem v místní TV je i jeden program, jež vysílá 24 hodin denně četbu z jeho knihy. Pojmenoval po sobě město, má svoji vodku, zakázal make-up u dívek a žen, zakázal vlastnit psy, v zemi se nesmí kouřit ani mít u sebe cigarety (můžete za to jít do vězení) a zrušil všechny nemocnice po celé zemi, kromě hlavního města. Na kraji Ašchabadu vybudoval tzv. "cestu zdraví", kterou by měl každý vládní zaměstnanec povinně alespoň jednou ročně projít (ostatní mohou dobrovolně). Cesta měří 8 kilometrů v kratší verzi, nebo 38 kilometrů v delší verzi. Při otevření nakázal všem svým ministrům a poslancům, že musí trasu ujít. Sam ale ušel jen několik metrů a potom se nechal vrtulníkem dopravit na konec celého treku, kde jej za velkého potlesku všech přítomných jakoby dokončil. 😂 No a když se mu nelíbila jména měsíců v roce, tak je prostě podle sebe přejmenoval. Takže například leden byl najednou Turkmenbashi. Kdo by to nebral, narodit se třeba 9. Turkmenbashi, že? Další měsíce pak pojmenoval podle své matky (duben) nebo podle básníků, vládců a nechybí ani měsíc Ruhnama, což je kniha, kterou Turkmenbashi napsal.

Mimo to je ale Turkmenistán také jednou ze zemí, kudy vedla hlavní trasa Hedvábné stezky a já se již nemůžu dočkat, až se podívám například do starobylého města Merv, kde se spojovala jižní i severní trasa. Když jsem byl v Íránu, tak jsem po Hedvábné stezce dojel až do města Mashad, ale pak jsem odbočil, a nakonec jsem se vydal toulat Kavkazem a projel si i další vedlejší trasy této staré karavanní cesty. Nyní se tedy na hlavní trasu vrátím a pojedu po ní až do Uzbekistánu. Nebudu na to mít ale moc času. Víza, která jsem dostal, jsou jen na 5 dní, během kterých budu muset ujet celkem více jak 1200 kilometrů. I tak se pokusím tuto zemi prozkoumat co nejvíce a už se těším na pořádné dobrodružství.