10. října 2018

Turecko mě zatím nepřestává bavit a co ho dělá tak úžasným jsou lidé, které potkávám. 😇

V úterý jsem stopoval asi 200km z města Adana do města Antakya. Ráno, když jsem odcházel z hotelu, tak mi pán nabízel pytlík vlašských ořechů. Neměl jsem to kam dát, tak abych neurazil, vzal jsem si aspoň jeden, ale spíše pro štěstí, než na jídlo.

Metrem v Adaně jsem se chtěl vydat na kraj města, kde vede dálnice a odkud jsem chtěl stopovat. Jenže jako v Istanbulu, tak i v Adaně musíte mít kartičku na metro, kterou si nabíjíte. Nechtělo se mi za ní utrácet, tak jsem se ptal security jak to udělat, že nemám kartičku jen peníze. On mi sice nerozuměl, ale asi pochopil a tak mávnutím zavolal opodál stojící paní, ta mi cvakla kartou a já mohl do metra. Když jsem jí dával peníze, tak se jen usmála a naznačovala, že nic nechce.

Dojel jsem k dálnici a stopoval. Bohužel skoro hodinu bez zastavení. A to je asi i to, co hodně lidí odradí od stopování. Pokud máte v každé zemi jen vymezený čas, tak prostě nechcete stát u silnice a čekat. Já se vydal na cestu, abych nemusel čas řešit, takže jestli někde stojím hodinu nebo dvě, mi je tak nějak fuk. Po asi hodině mi zastavil Nebi. Starší pán v novém VW Jetta, co velmi rád poslouchal moderní hudbu. Drake, Major Lazer, Calvin Harris a mnoho dalších jelo z repráků na plný pecky. Sice neuměl ani slovo anglicky, ale nějak jsme se domluvili. Po cestě mě vzal ke svým známým na čaj a odvezl asi 100km. 👏 cesta s ním fakt utekla, jukněte na instagram na stories.

Vyhodil mě sice v úplné pr*eli, ale netrvalo ani pět minut a zastavil mi další týpek. Opět neuměl ani slovo anglicky, ale když zastavil a já se ho zeptal, jestli umí AJ, ukázal jen, ať počkám a zavolal svého kamaráda, kterému jsem vysvětlil, kam jedu atd. Burak, tak se ten klučina jmenoval, mi pak ukázal ať nasednu a jelo se. Pořád si nedovedu představit, že by někdo v Česku zastavil stopaři bez znalosti jiného jazyka a ještě někomu zavolal, aby to přeložil, ale tady jsem na blízkém východě. Tady je svět 🌍 ještě v pořádku. Burak zastavil na benzince a koupil mi studenou vodu, protože tady na jihu je asi 30 stupňů a pořádně dusno. A to je další věc, co nepochopím. Prostě cizí člověk vám jen tak něco koupí?

Bohužel mám malý batoh, tak s sebou nemůžu tahat nějaké dárky, ale vždy se snažím lidem dát buď samolepku nebo vizitku a jako poděkování nabídnu, že až budou v Česku, že jim také rád pomohu. Burak zastavil ve městě Iskenderun, což je průmyslová díra u Středozemního moře, ale aspoň jsem si tam dal oběd a něco sladkého. 🌯🍩

Popojdu kousek na kraj města stojím u silnice pár minut a zastaví auto se dvěma studentama Ahmedem a Barisem. Zase ani slovo AJ, ale google translator je mocný čaroděj 🤣🧙‍♂️

Kluci po cestě zastavily v horách na výhledy a na benzince mi koupili ledové kafe. Zase mi to hlava nebere, že prostě někomu cizímu zastaví, i když neumí ani slovo AJ a ještě do mě investují peníze? Kluci se ptali kam jedu a za kým. Říkám že jedu do Antakye za známou. Tak oni jí zavolali a odvezli mě až k ní před práci, i když to pro ně byla zajížďka.

V Antakyii totiž žije Fevy. U Fevy jsem bydlel před 10ti lety přes Couchsurfing, když jsem poprvé vyrazil na Blízký Východ do Turecka, Sýrie, Jordánska a Egypta. Když viděla, že jsem v Turecku, napsala mi a pozvala do Antakye a jelikož nemám žádný harmonogram, řekl jsem si, proč ne.

Fevy má synovce, který byl ve škole v Kanadě (jako já kdysi dávno) a zajímá se cestování a tak mě pozvali na večeři a pokecat. No nebudu vám nic nalhávat, to Meze co je na fotce, je asi tak čtvrtina toho, co jsme snědli a po večeři jsem byl tak zpocený a přejedený, že jediné, co jsem zvládl, byla sprcha a svalení se do postele. Něco tak dobrého jsem opravdu dlouho nejedl a i když na to jídlo moc nejsem (důkazem je kus kus z Lidlu na Mallorce😂) tak todle jsem si vážně užil.

Mimochodem, Fevy má vážně mega byt. Duplex, kde je asi 8 pokojů, 2 koupelny, terasa, no prostě nesmysl krásný byt. Takže teď pobudu pár dní v Antakyi, která je mimochodem jen 30km od Sýrie a dřív to i byla součást Sýrie. Vliv to má hlavně na jídlo, které je tu vskutku úžasné a už se více přibližuje tomu arabskému a už se těším, až si dneska zase něco ochutnám.

No a takhle si tu já žiju. Ztracen ve světě se toulám a nesmírně mě to baví, protože každý den potkám nové lidi, každý den je jiný a každý den vídám místa, o kterých jsem dříve jen četl.✌️