Prodloužení víz v Íránu

CHCETE SI UŽÍT ÍRÁN NAPLNO SE VŠÍM VŠUDY? ZAŽÁDEJTE SI O PRODLOUŽENÍ VÍZA😂

Írán byl vždy můj sen a tak jsem od začátku věděl, že tu budu chtít být maximální možnou dobu = 3 měsíce. Ambasáda v Praze vydává víza jen na měsíc, čili bylo jasné, že si budu v Íránu muset užít byrokracii, abych si víza prodloužil. Kdo četl nebo viděl film Stopařův průvodce po galaxii, tak si jistě vzpomene na galaktické úředníky Vogony, kteří na všechno potřebovali formuláře a vše jim trvalo neskutečně dlouho. 😂 Myslím, že úředníci v Íránu se Vogonum hodně podobají, ale popořadě.

Obyčejný týden v Íránu

Jsem v Íránu už dva měsíce a tak by se mohlo zdát, že se tu člověk bude nudit, že nelze dokola objevovat nová ztracená místa a potkávat každý den úžasné lidi. I vy mi píšete, že to přeci není možné a hlavně, že moje příběhy jsou vždy hrozně dlouhé. Takže jsem se rozhodl, že to tentokrát vemu letem světem a budu psát jen to nejdůležitější, tak uvidíme, co z toho bude. 😂 Předem říkám, že vše popisuji tak, jak se to děje, nic neplanuju, prostě se toulám světem a časem a osud mi vždy připraví tak úžasné chvíle, že si sám říkám, že to snad není ani možné.

ALE ONO JE. DĚJE SE TO A JÁ KAŽDÝ DEN NA SVÉ CESTĚ ZAŽÍVÁM ÚŽASNOU POHÁDKU.

Ztracen mezi Shirazem a Yasuj

Posledních několik dní, už ani nevím kolik, jsem nebyl moc online. Za prvé mi íránská vláda vypnula mobil, protože jsem tu déle jak měsíc, takže vždy jen náhodou ulovím někde wifi nebo mi někdo udělá hotspot. Za druhé se prostě pořád něco děje, že člověk na ty internety ani nemá čas. 😂

Nicméně v Íránu je o zábavu postaráno každý den. Stačí si jen stoupnout k silnici a stopovat.

Bezdomovcem na Qeshm island

Posledních 10 let jsem cestoval fakt hodně. Vždy s daným plánem nebo aspoň s datem příletu a odletu. Došlo to do fáze, kdy jsem vloni na podzim byl jeden týden na Faerských ostrovech, druhý na Ibize a za tři dny jsem letěl na Kubu, odkud jsem se vrátil a za 10 dní letěl na Bali a pár dní na to do Dominikánské republiky. Jenže i todle mě přestalo bavit a věděl jsem, že chci víc. Že se nechci vracet zpátky domů, že nechci mít žádný plán a že si chci zkusit spát tam, kde se mi zrovna zalíbí.

No a tak se mi zalíbilo na ostrovech v Perském zálivu, kde jsem místo plánovaných tří dní strávil týden…

Jízda vlakem v Íránu

Splnil jsem si další sen. Ono ty moje sny jsou občas takové divné, ale pokud se vydáte do Íránu, tak todle je "MUST TO DO" záležitost. Věděli jste, že Írán má jednu z nejlepší železničních služeb na světě? Dokonce ani České dráhy se zdejší dopravě nevyrovnají😂 Ale teď vážně. Vyzkoušet si jízdu dálkovým vlakem byl můj dlouholetý sen. Viděl jsem několik dokumentů a četl hodně cestopisů a věděl jsem, že to v Íránu prostě musím zkusit.

Stopování přes pohoří Alborz

V Íránu nejde nikam spěchat nebo mít konkrétní časový plán. Prostě se tak nějak vezu na vlně a čekám, co každý den přijde. A tak už 7 dní stopuji z Teheránu do Mashadu, což je asi 900km. A pořád se tam nemůžu dostat a jsem ještě 250km daleko. Jak je to možné? Samozřejmě v tom má prsty íránská pohostinnost, úžasní lidé, jeden starý náklaďák a především krásná místa, kam turisté nejezdí.

Potulování se íránským Kurdistánem

Když jsem před deseti dny jel do Íránu, tak jsem tady psal, že naschvál jedu sám. Hlavně kuli tomu, abych poznal místní lidi, což ve skupině více cestovatelů prostě nemáš šanci zažít. Nemáš ani šanci, když máš každý den naplánovaný program a jen se honíš za památkami. To, že si u někoho koupíš vodu nebo objednáš jídlo podle mě není poznání místních lidí. Ani v tom nejlepším snu by se mi ale nezdálo, co vše tady budu zažívat a jaké lidi v Íránu potkám. Příběh posledních dní prostě napsal sám život a žádná cestovka vám není schopná ho zprostředkovat. A i když jsem projel víc jak 70 zemí, tak už teď vím, že Írán je z nich ta nejlepší.

Stopem z Kazvínu do Hamedánu

Jsem v Íránu už skoro týden a tak nějak jsem se zatím poflakoval po památkách a spíše využíval veřejnou dopravu než stopování. Bylo to hlavně proto, abych se rozkoukal a tak nějak zjistil, jak věci fungují. Předně jsem zjistil, že v Íránu se nestopuje. Většina lidí tento způsob přepravy vůbec nezná. Většina z nich cestuje autobusy, taxíky nebo sdílenými taxi. Nejde ani tak o to, že bych za to nechtěl platit, ale prostě mě to nebaví si jen tak sednout do VIP busu a z místa A se nechat odvést do místa B. Takže jsem si řekl, že v pátek je potřeba to změnit.

Welcome to Iran mister Martin

Jak dlouho jsem na tuto větu čekal? Ráno jsem se probudil do pěkně deštivého a chladného rána u jezera Van v Turecku. Ihned tak vzal za své můj původní plán, kdy jsem od Vanu chtěl do Íránu dostopovat. Prostě to nešlo a cca po 100 metrech, které jsem ušel od hotelu, jsem byl celý mokrý. Zapadl jsem tedy do kanceláře jednoho místního dopravce, kde samozřejmě na mě koukali jak na zjevení. Domluva sice vázla jako obvykle, ale nakonec jsem se s nimi domluvil, že za cca 100 korun mě odvezou na hranici Turecka a Íránu k vesnici Köpiköy, což je úplný konec světa.

Z Mardinu do Vanu

Poslední dva dny jsem skoro celé prostopoval a ujel cca 500 km, abych dojel až na samý východ Turecka k jezeru Van, kde chci několik dní pobýt a připravit se na Írán, kam chci přejet v sobotu nebo neděli. Proto jsem toho ani moc nepostoval tady na FB, ale na instagramu je pořád pár instastories.

ALE VŽDY KDYŽ STOPUJU, TAK TO STOJÍ ZA TO 😂

Z Adany do Antakye

Turecko mě zatím nepřestává bavit a co ho dělá tak úžasným jsou lidé, které potkávám. 😇

V úterý jsem stopoval asi 200km z města Adana do města Antakya. Ráno, když jsem odcházel z hotelu, tak mi pán nabízel pytlík vlašských ořechů. Neměl jsem to kam dát, tak abych neurazil, vzal jsem si aspoň jeden, ale spíše pro štěstí, než na jídlo.

Stopem do Turecka

V Sofii jsem pobyl jen den. Při večerní procházce jsem se zastavil na nádraží (jak autobusovém, tak vlakovém), abych zjistil kolik stojí doprava do města Edirne, které je hned za hranicemi s Bulharskem, a kde bych si chtěl nafotit velkou mešitu Selimiye, která je zapsaná na seznam UNESCO. K mé nelibosti zjišťuji, že do Edirne nic nejezdí, jen do Istanbulu nebo na hranice do Kapikule a cesta stojí kolem 500,- CZK. To je nesmysl, to je celý můj denní rozpočet, a tak je rozhodnuto. V neděli budu stopovat cca 350km ze Sofie do Edirne.

Autobusem do Fezu

Ráno jsem si pospal, hodil fotky na FB a vydal se na snídani do kavárny vedle hotelu. Za cca 20 korun jsem měl omeletu, kousek sýra, chleba, olivy a čaj. Věděl jsem, že autobusy z Nadoru do Fezu jezdí kolem 12h a tak jsem si říkal, že když tam budu 20 minut předem, tak je to akorát. V Maroku ale čas nehraje roli a už vůbec ne ve veřejné dopravě. Sedím si, dopíjím čaj, pozoruji ruch na ulici a najednou kolem mě projíždí autobus a jedno z měst na cedulce je i Fez.

Welcome to Morocco

Tak jsem v Maroku… A opět to byla sranda. Letadlo z Barcelony mělo asi 2,5h zpoždění, tak jsem do Maroka doletěl až těsně před západem slunce. Letiště u města Nádor je v podstatě jen nějaká hala kde nejsou ani sedačky. Směnárna už byla zavřená, bankomat nebyl, takže co teď. Vyšel jsem ven z haly a všude jen taxikáři s nesmysl cenami. Vydal jsem se pěšky na hlavní silnici doufajíc, že si mě klasicky nějaký taxikář nebo někdo všimne a odveze levněji. Po asi 500 metrech se stalo …

Zlomená noha v Gruzii

V červnu jsem si zabalil svůj batoh a vydal se na cestu do neznáma. Vždy mě bavilo cestovat, ale nikdy mě nebavilo se vracet. A tak jsem si řekl, že se prostě vracet nebudu a pojedu na tak dlouho, jak jen to bude možné. Bohužel moje cesta skončila dříve, než jsem plánoval. Hodně lidí se mě ptalo na to, co se vlastně v Gruzii stalo, takže v následujícím článku se pokusím vše vysvětlit. Ač to byl hodně bolestivý zážitek, nakonec na něj vzpomínám s úsměvem.

Trek do údolí Truso - Gruzie

Po tom, co jsem se více jak týden pohyboval po gruzínských městech, zatoužil jsem konečně poznat tu pravou Gruzii. Hory, divokou přírodu, milé lidi. Ani ve snu mě ale nenapadlo, co vše mě čeká za zážitky, které si budu pamatovat ještě hodně dlouho.

Právě jsem se ubytoval v nejlevnějším hostelu ve Tbilisi (jedna noc za 56 CZK), když do dveří vkročí David. Dáváme se do řeči odkud a kam jedeme. Ani jeden nemáme plán na následující dny a tak se domlouváme, že pozítří pojedeme společně do oblasti Kazbegi.

Můj rok 2017 - část 2.

První půlka roku 2017 byla skutečně nabitá skvělými výlety. Druhá polovina ovšem byla o několik levelů lepší a když se s odstupem času ohlédnu zpět, sám nemůžu uvěřit, co se s minimem financí dá vše vidět.

Jak jsem zmínil, během léta se vždy snažím spíše pracovat. Nevidím totiž smysl v tom, abych jel k moři, když v Česku jsou v podstatě stejné teploty. Jaký má smysl jet do Chorvatska, když tam je 32 stupňů a u nás 30? Nevím, školy na lidské štěstí nemám, ale přijde mi to jako plýtvání prostředky.

Můj rok 2017 - část 1.

Rok 2017 byl pro mě, co se cestování týká, velmi zajímavý. Celkem jsem navštívil 19 zemí z toho 9 bylo úplně poprvé. Jako DJ jsem vystupoval v Bulharsku, Německu, Izraeli, Chorvatsku nebo v Itálii a celkem jsem jako DJ odehrál 218 akcí. 

Pojďme si trošku shrnout můj cestovatelský rok 2017.  Mým cílem bylo navštívit každý měsíc alespoň jednu zemi, kde jsem před tím ještě nikdy nebyl. Přeci jen, život je krátký a států je hodně 🙂